Japonsko je země, ve které se snoubí tradice čestných samurajů a tajemných ninjů spolu s technologickým pokrokem a moderními trendy. Vzniká tak unikátní kultura, které možná nikdy zcela neporozumíte, ale za pokus to bezpochyby stojí.
Tento ostrovní stát je známý svou přelidněností, a tak se vám může zdát, že to jediné, co zde budete moci navštívit, jsou města a kulturní památky, nenechte se ale zmýlit. Japonci jsou na svou přírodu hrdí, a tak více než polovinu území Japonska pokrývají lesy. Všechny ostrovy jsou sopečného původu, díky čemuž jsou poměrně hornaté. Navíc tak vznikly také četné horké prameny, do kterých se Japonci ubírají pro odpočinek po dni plném tvrdé práce. Zatímco na severu státu si v zimě dokonce i skvěle zalyžujete, na jihu panuje až tropické podnebí a ve velkém zde rostou ony ikonické bambusové lesy.
Články a cestopisy
Zážitky, tipy a inspirace z cestování po Japonsku.
Japonsko po 10 letech - zklamání a málo exotiky
Japonsko jsem jako turista navštívila již třikrát. Naposledy s odstupem deseti let na Vánoce a Nový rok 2014/15. Podle mého názoru se země za těch deset let velmi změnila. Posuďte sami a dočtěte se informace, které se překvapivě nedozvíte v průvodcích do Japonska. Po svém posledním pobytu musím říci, že mě Japonsko zklamalo, za těch deset let od mé poslední návštěvy se docela zmodernizovalo a už tam nebylo toho pro nás moc exotického. Dříve jsem se všemu divila, vše se mi líbilo, ale nyní jsem si všimla, jak je Japonsko monotónní a poměrně ponuré. Japonská města a domácnosti Veškeré vedení se vede nad zemí a tak mezi jednotlivými domy je halda drátů a samé tyče, aby bylo na co ty dráty upevnit. Ze záplavy domů občas trčí nějaké lesem porostlé hory, a na těch horách se opět tyčí nějaké tyče. Japonsko lze charakterizovat jako zemi drátů a tyčí. Jak je Japonsko přelidněné, tak se téměř vůbec nevyjede ze zástavby, a to ani na sto a více kilometrovém úseku. Na druhou stranu je Japonsko, nebo alespoň hustě obydlené ostrovy, tak monotónní, že není třeba ho procestovat celé. Stačí pobýt v Tokiu či Osace cca. 10 dní, projet nejbližší okolí, a člověk vidí vše, co v Japonsku je. Například, v celém Japonsku je 13 hradů, jen v okolí Osaky jsme viděli téměř polovinu z nich, a to jsou si všechny docela podobné. Podle siluety nelze hrady od sebe rozeznat, jak je tomu u nás, navíc jsou hrady vevnitř doslova prázdné. Naposledy jsme byli z významných měst v Kjotu a Osace. Osaka je moderní, kromě hradu v ní nic není, ale je čistá, plná výškových domů a každý dům má prakticky jinou barvu. V Osace nejsou dráty, takže je hezká. Kjoto je historické, nachází se v něm několik památek UNESCO. Bohužel je ale plné drátů a tyčí, je z tradičních tmavých domků a úzkých uliček, takže působí docela depresivně. Japonská města nemají náměstí, ani velká prostranství, jsou taková stísněná. Za těch 10 let, co jsem tam nebyla, se všude zavedlo vstupné, není sice ve srovnání s EU vysoké, téměř všude, ať se jedná o cokoliv, se platí 100 Kč, ale dříve se přece nějaké kláštery a muzea daly navštívit zdarma. Ještě, že jsou si všechny kláštery a hrady velmi podobné. WC je stále všude bezplatné. Dále v Japonsku nemají ústřední topení a v zimě se zahřívají mnoha zahřívadly. Japonci mají dokonce i vytápěné prkénko na záchod, ale spí pod třemi peřinami, což je vysilující. Mají tolik různých zahřívadel, v každé místnosti několik, že mi přijde levnější a praktičtější, kdyby si zavedli ústřední topení. V Japonsku neexistují odpadkové koše, je úplné umění někam vyhodit odpadky. Jediné koše jsou vedle automatů na limonádu, ale ty jsou jen pro plechovky. Ani v domácnostech nejsou popelnice. Rodina, u níž jsme bydleli, měla v kuchyni několik pytlů na odpadky, ale jaksi jsme nezjistili, kdy a kam je vynášejí. Pro nás bylo vždy stresující vyhodit někam odpadek, nakonec jsme je házeli do košů na plechovky. Ovšem všude tu je čisto, odpadky se nikde neválí. Japonská kultura, tradice a svátky Velkým svátkem je v Japonsku Nový rok, je to rodinný svátek, jako u nás Vánoce. Silvestr se nijak neslaví. Za to prvních 3-5 dní v Novém roce se chodí hromadně do buddhistických klášterů prosit za šťastný Nový rok. Bydleli jsme kousek od jednoho z nejvýznamnějších klášterů na Honšú a opravdu, celé první 4 dny v lednu tu byly nonstop prvomájové průvody lidí, i v noci. Hlavní svatyně byla vyzdobena lahvemi saké, piva a vína. Stály se tu fronty na modlení, jedno kázání za druhým a u všech oltáříků se stály fronty, aby lidé mohli vzdát bohyni rýže hold. Modlitby v buddhistických svatyních v Japonsku jsou velmi prosté, když se chci pomodlit, tak do kasičky na oltáři nejdříve hodím pár mincí. Asi by bez peněz nebyla modlitba vyslyšena, přesně to, proti čemu v Evropě bojovali už Hus a Luther. Vánoce se v Japonsku neslaví, je to pouze komerční svátek, jen dětem se dávají dárky. Kláštery v Japonsku, to je vůbec čistička peněženky, nejdříve vstupné, to ale ne do všech klášterů, pak pár mincí do každého oltáře, kterých je v jednom klášteře i 20. Pak si koupit prkénko, na které se napíše přání a to se vyvěsí na místo k tomu určené. Dále je třeba si koupit svaté talismany, jeden pro štěstí, druhý pro peníze, třetí pro zdraví, čtvrtý pro... atd. Nakonec je třeba nechat si napsat něco svatého do památníku, za úplatu samozřejmě. Před deseti lety se Japonci o státních svátcích oblékali do tradičních kimon a vyráželi tak do klášterů či na procházky do parků. Nyní po deseti letech jsem v kimonu viděla minimum lidí, ale také jednoho psa. Japonská přeprava V Japonsku je perfektní vlaková doprava, vlaky tu jezdí na všech tratích ve frekvenci 10 - 15 minut a to včetně dálkových šinkansenů na trati Tokio – Hirošima. Při svém třetím pobytu jsem jela šinkansenem poprvé, ale že by to bylo něco extra, to ne. Zkrátka rychlovlak, téměř jak Pendolino, jen v něm více zaléhají uši a dělá hluk jako letadlo. Ovšem určitě to je zážitek pro železniční nadšence. Pokud nesněží, tak vlaky nemají zpoždění, jen trochu zasněží, tak jsou najednou hodinová zpoždění. Všechny vlaky jsou vždy vytíženy, tady by neprošlo rušení spojů, jako je tomu u nás. V Japonsku je přezaměstnanost, u jednoho pultu 3 m dlouhého stojí 3 prodavačky, u nás by jedna musela zvládnout 2-3 takové pulty. V každém rohu veřejných budov stojí hosteska, co se návštěvníkům uklání, na každém nádraží je najednou minimálně 5 zaměstnanců, zastávky bez personálu, jak je tomu u nás, v Japonsku neexistují. Všude, ve všech veřejných budovách jsou informační přepážky, kde vždy jsou minimálně dvě hostesky, v obchodních domech jsou takové přepážky na každém patře. Obchody, kultura obalů a automatů Za těch 10 let vzniklo v Japonsku poměrně dost samoobsluh, před deseti lety jsme nenarazily ani na jednu. Potraviny se prodávaly zásadně u lahůdkářských stánků v obchodních domech a byly vždy dárkově baleny. To se ovšem nezměnilo. Jen přibyly ty samoobsluhy, což je také výhodou, protože tak potraviny zlevnily. Japonci milují obaly, což je patrné právě v potravinách. Neprodávají pouze balíčky sušenek, nýbrž každá sušenka je balena zvlášť a balíček se ještě dárkově zabalí. Vrcholem je, že se leckde prodávají potraviny již dárkově zabalené, jen je rozbalen jeden ukázkový exemplář. Vůbec nemám chuť kupovat něco, o čemž nevím, co kupuji. S množstvím obalů vzniká množství odpadu, ale kam ho dávají, mi je záhadou. V Japonsku jsou všude automaty na limonádu a na kafe, úplně všude i v horách, či uprostřed lesa. Půllitru limonády z automatu stojí 30 Kč. Plechovková horká káva cca 25 Kč. V automatech se tu prodávají i horká jídla, jízdenky, vstupenky a ještě mnoho věcí, které by našince ani nenapadlo prodávat v automatu. V Japonsku se také na jednu stranu dbá velmi na hygienu, na druhou stranu jsou občas vůči hygieně nepozorní. Ručník se používá jen jednou, potraviny jsou v několikanásobném balení. Ale ochutnávky nechají v potravinách celý den nepřikryté a chodí kolem nich tisíce lidí. Nebo na trhu mají u stánku koš na použité kelímky a vedle něho je stejná nepřikrytá nádoba se svařeným saké. Vůbec jim nevadí, že si někdo nádoby může splést a hodit odpadek do saké. Japonská televize je plná reklam a prapodivných estrád. Japonci se na ni rádi dívají, ale já jsem v televizi za celé 2 týdny neviděla nic inteligentního. Přímo mě bolelo se na ni dívat. Japonsko už pro nás není tak drahé Cenová hladina za těch 10 let v Japonsku výrazně klesla, nebo spíše u nás výrazně stoupla. Ještě 10 let a bude u nás dráž než v Japonsku. Ve srovnání s Finskem, Vídní či Londýnem je Japonsko levné. Za to, co stála v Londýně jedna noc v noclehárně, bych měla v Japonsku 2 noci v jednolůžkovém pokoji. Vstupné je oproti Londýnu či Vídni také nízké, jídlo se v obchodech či vývařovnách dá sehnat již za 100 - 150 Kč. Drahá je sice meziměstská doprava, ale pro cizince se nabízí mnoho regionálních jízdenek, jejichž ceny jsou pak nižší než třeba v Německu. Takže bych řekla, že cenově je Japonsko na úrovni tak Německa, nikoliv Skandinávie či Rakouska. Dokonce pro mě bylo překvapením, že i Budapešť je, co se týče cen vstupného, MHD a jídla v centru města, dražší než Osaka, či Kjóto.
Kde se jezdí vlevo a jak se na to připravit
Řízení na levé straně silnice je běžnou praxí v mnoha zemích. Pro většinu z vás bude pravděpodobně takovou nejznámější zemí Velká Británie či celý kontinent Austrálie. Míst, kde se toto pravidlo však dodržuje je mnohem více, jedná se prakticky asi o 50 zemí. Ačkoliv opravdu velká většina světa má stejná silniční pravidla, tedy řízení na pravé straně, jako naše rodná Česká republika, určitě není na škodu mít alespoň drobný přehled o zemích a místech, kde je tento trend zcela opačný, a být na to před cestou či dovolenou připraveni. Mezi vlevo řídící země patří dnes především bývalé britské kolonie. Následující mapka zobrazuje země, ve kterých se jezdí vlevo (žlutě označené): Jak již bylo zmíněno, typickým a pravděpodobně nejvíce známým zástupcem takovýchto zemí je Velká Británie. Přestože si pravděpodobně velká část z vás nedokáže volant na druhé straně auta představit, a řízení v levém pruhu silnice se může zdát poněkud matoucí, není to až tak složité a po určité chvíli již nevidíte rozdíl. Avšak mnohé jistě napadne, jak zvládnout řazení levou rukou? Ano, to může být trochu obtížné, spolu se snahou zůstat ve správném, levém, pruhu, tudíž praktická je v tomto případě automatika. Budete-li si půjčovat na své dovolené auto, a nemáte-li s řízením vlevo zkušenosti, ruční řazení pro jistotu zavrhněte. Udržet se v levém pruhu opravdu není nic obtížného. Od snahy se neustále vracet na druhou stranu vám jistě pomůže fakt, že volant je v automobilu taktéž na opačné, tedy například v Británii, na pravé straně. Zapeklitým článkem může být ale kruhový objezd, nezapomeňte, že na rozdíl od České republiky, auta po kruhových objezdech jezdí po směru hodinových ručiček, a po výjezdu, stejně jako běžném odbočování, si dejte pozor, abyste se opět zařadili do levého pruhu. Ovšem cestujete-li do Velké Británie vlastním autem, přes Německo a Francii , může být pro vás náhlá změna stran silnic složitější než v předchozím případě. Zaprvé budete mít volant stále na stejné straně a pravděpodobně jako většina českých řidičů i ruční řazení. Naše automobily jsou navíc přizpůsobeny pro řízení na pravé straně silnice, tudíž při vjezdu do Velké Británie, bude vaše auto muset projít drobnou úpravou. Takovou úpravou je především nalepení speciálních samolepek na světlomety tak, abyste neoslňovali protijedoucí auta, jelikož naše auta z logických důvodů více svítí na pravou stranu. Místa, kde hraničí země s opačnými stranami pro řízení, jsou častá pro obrovské zmatky. Změnit stranu a okamžitě se přizpůsobit novým pravidlům, není jen tak, a lidský mozek a podvědomí potřebuje alespoň chvilku si na tento fakt zvyknout. Jelikož je volant umístěný na opačné straně automobilu, než jsme zvyklí, je také logické, že v některých zemích jsou i páčky pod volantem prohozené. Nedivte se tedy, že občas místo spuštění blinkru, si setřete okno stěrači. Důvodů, proč některé země stále zachovávají řízení na levé straně, přestože 75% světa praktikuje pravý opak, je celá řada. Může to být především tvrdohlavost země jako je Velká Británie a jejích bývalých kolonií, snaha o zachování určitého stylu a kultury, ale především taková změna pravidel a silničního provozu by byla velice náročná a nesnesitelně drahá. Některá města, jako je Londýn, jsou prakticky v tomto duchu vystavěná a náhlá změna pravidel na silnici je nepředstavitelná. Naše rady na závěr zní: Zjistěte si, jaká jsou silniční pravidla v zemi, do které cestujete. Pokud budete na levé straně řídit poprvé, raději si půjčte auto s automatickým řazením. Před tím, než se rozjedete, zkuste si nasimulovat v hlavě řízení, tak aby vám jízda vlevo přišla co nejpřirozenější. Nesnažte se neustále hledat pravou rukou řadicí páku a ponechte ji na volantu. Na kruhovém objezdu jeďte vlevo, tedy po směru hodinových ručiček. Při odbočování a vyjíždění z kruhových objezdů se nezapomeňte vždy zařadit zpět do levého pruhu. Nelekejte se, když si místo blinkru pustíte stěrače, po chvíli si zvyknete. Nakonec sami zjistíte, že řízení na levé straně není o nic složitější než na pravé, tak s chutí do toho! A jak jste na tom vy? Máte již zkušenosti s řízením na levé straně? Podělte se o ně v komentáři s ostatními čtenáři!
