Když zavřete oči a představíte si Brazílii, tak pravděpodobně uvidíte pláže, Amazonku a město Rio de Janeiro. Brazílie ovšem nabízí mnohem víc. Od neproniknutelné džungle obklopující řeku Amazonku, přes hornaté terény na jižním pobřeží až po stovky kilometrů táhnoucí se písečné pláže. Co ovšem dělá Brazílii jedinečnou a právem považovanou za nejatraktivnější destinaci Jižní Ameriky, kromě přírodní krásy, jsou právě lidé a jejich kultura.
Brazílie je pátá největší země na světě a nejlidnatější stát v Jižní Americe, směs nespoutané samby, písku, slunce a překvapení. Brazilci často říkají, že žijí na kontinentu, než v samotné zemi, což k dané rozloze je možné brát jako omluvitelnou nadsázku. Cesta od západních hranic s Peru až na východ k Recife je delší než z Londýna do Moskvy a vzdálenost mezi severní a jižní hranici je asi stejná jako mezi New Yorkem a Los Angeles.
Co vidět v Brazílii
Objevte nejkrásnější místa. Co vidět a kam v Brazílii vyrazit.
Články a cestopisy
Zážitky, tipy a inspirace z cestování po Brazílii.
Chtěl jsem se vrátit do Ria de Janeira a žít tam brazilský život
Václav Vonásek je už ostříleným cestovatelem a specialistou na Latinskou Ameriku, kterou poprvé navštívil v roce 2010 během studia na stavební fakultě ČVUT a od té doby se do ní několikrát vrátil. Rio de Janeiro je ovšem město, kde strávil několik let svého života a zapsalo se mu nenávratně pod kůži. Jaký je život v Rio de Janeiro, jak je těžké si zde najít práci, zabydlet se a udělat si nové přátele, se dozvíte v následujícím rozhovoru. Vašku, jak vyplynula tvá první zkušenost s delším pobytem v zahraničí a proč si se konkrétně rozhodl jet do Brazílie? Vždycky jsem rád cestoval a bylo mým plánem využít možností studia na VŠ k poznávání nových destinací. Nejdříve jsem měl co dělat se studiem, ale ve chvíli, když už jsem měl pocit, že to mám pod kontrolou, jsem se rozhodl zkusit nějaké výměnné programy. Každopádně jsem chtěl jet mimo Evropu a Latinská Amerika mě vždycky lákala úplně nejvíc. Úplně prvotní vize byla jet do Mexika, ale pak se na stránkách školy vyskytl zajímavý program EU BRAZIL Start-up, který v ten rok vznikl a zároveň i zanikl. Stipendium bylo lepší, a když jsem viděl, že v nabídce je i Rio de Janeiro , které v nabídkách ČVUT nikdy předtím nebylo, hned jsem věděl, že musím udělat všechno pro to, abych se tam dostal. Bylo to na začátku zkouškového období, kdy jsem měl naplánováno dost zkoušek. Deadline pro přihlášky na stáž byl za 5 dní, takže jsem si okamžitě odhlásil všechny zkoušky a začal dávat dohromady potřebné papíry, což mi zabralo přesně těch 5 dní a přihlášku jsem odeslal poslední možný den. Jak následně pokračovala tvá cesta, vycestoval si ještě někam během studia? V Rio de Janeiru jsem strávil 8 měsíců a událo se toho tolik, jako za několik let života. Bylo to něco nového, plno nových zážitků a poznávání. Asi tak tři měsíce jsem se plácal v portugalštině, ale pak se to najednou zlomilo a měl jsem pocit, že konečně fakt v Riu žiju. Po stáži jsem se vrátil do Čech a už jsem jenom přemýšlel, kam bych zase vycestoval. Rychle po příjezdu jsem měl syndrom vyhoření, ve škole mě to moc nebavilo, vrátil jsem se do starých kolejí a něco tomu chybělo. Jelikož jsem už během stáže v Brazílii trochu cestoval po Jižní Americe , zjistil jsem, že se znalostmi portugalštiny bude španělština hračka. Když jsem přijel do Čech, začal jsem se koukat po dalších zahraničních studijních programech. Našel jsem program Magalhaes, bilaterální výměnný program mezi evropskými a latinskoamerickými univerzitami. Je to něco jako seznam „kompatibilních“ univerzit. Kdokoliv z univerzity na evropské straně si může vybrat univerzitu ze seznamu na latinsko-americké straně, a pokud bude vybrán oběma stranami, může vycestovat. Výběr padnul na Panamu, kde vlastně před tím nikdo nebyl, takže se musel kontakt vybudovat úplně od píky. Udělalo mi radost, když mi pak Doc. Kolář, koordinátor programu Magalhaes na ČVUT, řekl, že této trošku prošlápnuté cestičky začali poté využívat i další studenti. Panama mi přišla úžasná, protože je obklopená Karibikem a Pacifikem, je to malý stát s relativně hodně cestovatelskými cíli. Taky z pohledu technického to bylo zajímavé, jelikož jsem studoval hydrotechnické stavby a chtěl jsem se podívat na Panamský průplav. Když zhodnotím moje očekávání od Panamy před výjezdem, mohu říct, že jsem ani nečekal, že to bude tak úžasná země. Co vím, tak po návratu domů si se rozhodl vrátit zpátky do Ria de Janeira. Panama mě nadchla, bylo to super, ale pořád jsem v ní hledal Rio. Možná kdyby byla Panama moje první země, kam jsem vyjel na vlastní pěst, chtěl bych se vrátit do ní. Po návratu z Panamy jsem dokončil magisterské stadium a vydal jsem se zpět “na blind“ do Rio de Janeira. Měl jsem jen turistické vízum na 3 měsíce a musel jsem do té doby sehnat práci anebo přijmout, že se prostě mise nezdařila a vrátit se s nepořízenou. Co tě na Riu tak uchvátilo? Už jsem od některých cestovatelů slyšel, že si člověk idealizuje svojí první destinaci, ve které opravdu začal nějakým způsobem žít. To může být i můj případ. Já jsem pak nenašel žádné jiné místo, které by překonalo Rio. Chtěl jsem se tam vrátit a žít tam svůj „brazilský“ život. Proč brazilský život? V Brazílii jsem se cítil dobře, rychle jsem si našel kamarády. Brazilci jsou otevření, rádi vtipkují, mají zajímavý pohled na život, zůstávají optimističtí i když všude kolem nich číhá nebezpečí a nejistota. Pokud je cizinec v Brazílii také otevřený, najde si rychle přátele a nemusí žít expatský život a pohybovat se jen v kruhu dalších cizinců. To není všude. Je hodně časté, že si cizinci vytváří skupinky. Pro příklad se nemusí chodit tak daleko, stačí jet do Francie. Mám kamarády, kteří žili ve Francii a s Francouzi se prakticky nestýkali. V mém případě většina kamarádů byli Brazilci. Brazílie je dost odlišná od České republiky, přesto si myslím, že co se týče mentality, máme toho dost společného. Bylo ti to jedno na jak dlouho tam pojedeš? Říkal si, když to nevyjde, tak se vrátíš a minimálně si to zkusíš. Dokud člověk nemá žádné závazky, žádné hypotéky nebo nějaké povinnosti, tak si myslím, že nemá co ztratit. Špatná zkušenost taky zkušenost. Říkal jsem si, že tam něco najít musím, protože tam byl velký stavební boom a věděl jsem, že v mém oboru se tam dá uživit. Ve finále jsem zjistil, že když jsem se po třech letech do Ria vrátil, tak trh už byl dost nasycený a shánění práce nebylo vůbec tak lehké, jak mě moji kamarádi ujišťovali. Jaké byly tvé začátky v zemi a co jazyk? Jazyk jsem už ovládal díky studijní stáži, bylo co vylepšovat, ale stačilo to, to byla moje velká výhoda. Obecně se firmy se mnou nechtěly moc bavit, protože neměly téměř žádnou zkušenost s přímým zaměstnáváním cizinců a byly tam i velké byrokratické překážky. Bylo tam spousta restrikcí, takže to bylo dost nejisté. Firmy o mě ze začátku moc nestály, také jsem byl čerstvě po škole, takže jsem neměl moc co nabídnout. Nakonec se to povedlo po dlouhodobém přesvědčování o tom, že to vše bude legální a firma z toho nebude mít problémy. Co rozhodlo, že tě tam vzali? Ve finále to bylo díky kontaktům z univerzity, kde jsem studoval. Jeden z profesorů mi dal kontakt na jeho kamaráda, který kdysi dělal v té firmě šéfa stavebního úseku. Zvedl telefon, zavolal do té firmy a řekl: " Hele je tady jeden kluk, shání práci, dělá vodní stavby a vím, že někoho potřebujete, zaměstnejte ho ". To byl tvůj první pohovor? No to nebyl první pohovor, byl třeba třetí. Byl to ale první opravdu seriózní pohovor. Pohovory předtím byly vždy na doporučení nějakého mého kamaráda. Jeden pohovor byl na doporučení českého konzula, který měl známého v jedné stavební firmě, ale pozvali mě na pohovor spíš ze slušnosti, ale práci pro mě neměli. Tam kam mě vzali opravdu sháněli člověka mého profilu. Nebylo to tak, že by mě někdo někam protlačil a vytvořili mi pracovní místo ze známosti. Dá se tam hledat kvalifikovaná práce přes pracovní portály či nabídky práce? Téměř nedá. Já jsem měl nulovou úspěšnost a dokonce jsem si na jednom portálu zaplatil prémiové členství, abych měl kontakt přímo na personalisty, ale nikdy se mi nikdo neozval zpátky. Posílal jsem životopis na úplně všechny firmy co jsem si našel na internetu, volal jsem jim, snažil si sjednat pohovor, nosil osobně životopisy a občas se mi podařilo vetřít se až na personální oddělení nějaké firmy, tam mě někdo vyslechl a nechali si tam můj životopis, ale nic z toho nebylo. Co se týče portálů, tak to byla celkem ztráta času. V Brazílii je důležité znát trošku prostředí a hlavně lidi. Měl si nějaké starosti nebo problémy, kterými sis musel projít na začátku? Vždycky je to kompilované s ubytováním v Brazílii, rovněž zařizování pracovních víz bylo hodně náročné a nejisté i ve chvíli, kdy užjsem měl domluvenou práci. Komplikované to bylo tím, že pro získání víz v Brazílii, musí firma nějakým způsobem doložit ministerstvu práce, že nesehnali jiného Brazilce, který by mohl zastat danou pozici. Takže jsem byl v nejistotě, zda to vůbec projde ministerstvem práce nebo ne. Ve firmě kde jsem pracoval do té doby nepřijali žádného cizince, takže jsem je musel přesvědčovat, že mě zaměstnat lze a že se nevystavují žádnému riziku. Přeposílal jsem jim emaily, ve kterých jsem mojí situaci řešil s právníky, osobně jsem jim ukazoval různé zákony a vyhlášky, které jsem si nastudoval. Celkově hrozná byrokracie, která je asi všude. Sám si nedokážu představit, jaké by to měl Brazilec v ČR/EU při shánění práce, možná ještě těžší. Co ubytování? Ubytování je docela šílené, ceny v “bezpečných“ čtvrtích jsou vysoké. Ze začátku jsem bydlel ve sdíleném bytě, který jsem našel na inzerát a pronajímá si tam pokoj. Najít někoho normálního je těžké. Téma „podnájem v Riu“ by vystačil na celý rozhovor se spoustou tragikomických historek. Problémy s ubytováním jsou věčným tématem cizinců. U piva se pak zasmějí situacím, které je přiváděli k šílenství. Znám dost lidí, kteří kvůli problémům s bydlení z Ria utekli. Moji indičtí kamarádi se vraceli z párty a měli sbalené kufry před dveřmi. Kamarádka Němka musela bránit své osobní věci před exekutory. Odhalení, že pan domácí si platí mladé slečny, pan domácí bývalý vojenský generál, který si myslel že nájemník je vojín, bipolární osoby, domácí mazlíčci vykonávající potřebu kdekoliv atd atd… Když už jsem sehnal práci i víza, domluvil jsem se s kamarádem a shareoval byt s ním, to byla naprostá symbióza. Cena za pokoj v “bezpečné“ čtvrti Brazílie je mezi 15 -20 tis. Kč/měs. Kdybys tam žil a pracoval v nekvalifikované práci, dá se tam přežít? Cena je docela vysoká za ubytování. No myslím si, že se to moc dlouho udržet nedá. Znám lidi, kteří pracují v barech a restauracích a myslím si, že to mají složité. Někteří z nich jsou tak spokojení, stačí jim málo a jsou rádi za to, že jsou v Riu, u moře, na sluníčku, v místě, kde se pořád něco děje. Užívají si to, ale z dlouhodobého hlediska je to podle mě neudržitelné. Z minimálního či průměrného platu se těžko utáhne byt a nedokážu si představit z toho živit rodinu, platit účty, případnou lékařskou péči atd.. Většina lidí, co tam jede jen tak sehnat nějaký ten job, aby se uživili, tam pracují bez víz, řeší jak se dostat domu na Vánoce, aby pak vůbec mohli zpátky do Ria a podobně. Určitě je to super zkušenost, dá se to nějak zvládnout, není to ale snadné. Co život ve favelách, je hodně nebezpečný? V pacifikovaných favelách (pod kontrolou vlády - pozn. redakce) se dá žít úplně v pohodě, nebezpečí je tam skoro stejné jako v luxusních částech Rio de Janeiro. Když chce někdo někoho přepadnout, nebude to dělat ve favele. Občas ve favelách můžou být přestřelky mezi různými gangy. Ovšem, když tam není zrovna nějaký průser mezi gangy a je to ovládané jedním gangem nebo policií, tak je tam klid. V pacifikovaných favelách by teoreticky neměl být žádný gang a nebo je ten gang právě policie, což by normálního obyvatele nemělo moc omezovat. Bydlel si někdy ve favele? Nikdy jsem tam nebydlel, ale často jsem navštěvoval mé kamarády, kteří tam bydleli. Chodil jsem do favel na procházky. Je to velice zajímavá „architektura“, spontánní urbanismus, je to dost bizarní a fascinující, zároveň obdivuhodné. Ze začátku jsem měl z favel strach, představoval jsem si, že jsou všichni obyvatelé banditi, že je každý kriminálník, že každá babča má samopal. Je to takový klasický předsudek, pravda je úplně jiná. Ve favelách žijí slušní lidé, mají skromné bydlení, ale většina z lidí má vygruntováno a jsou čistotní. Stalo se ti někdy něco nepříjemného, z čeho si měl strach? Určitě jsou tam některé situace, kdy člověk cítí nebezpečí. Zrovna v roce 2010 začínaly největší pacifikace favel v centru Ria. To bylo období, kdy mi přišel email z univerzity, který informoval o tom, že všechna výuka odpadá, jelikož jsou v jednom kuse slyšet samopaly a do fasády školy se opírají kulky z přilehlých favel. Bylo tam vyloženě napsáno, že ve městě je občanská válka. Byly dny, kdy policajti vyhnali bossy z favel a ti neměli samozřejmě kam utéct, jelikož v ostatních favelách na ně nikdo zvědavý nebyl, takže se potloukali po ulicích a přepadávali lidi. V tomto období jsem byl dvakrát přepadený. Jedna moje kamarádka mi třeba říkala, abych celý týden nevylézal ven, jinak že se se mnou ani nebude bavit, brala to dost vážně. Dělal jsem si z toho docela srandu, říkal jsem jí, že je to nejlepší období v Riu, nikde nejsou fronty, pláže prázdný a všude po městě tak hezky blikají majáky policejních vozů. Já už byl v tu dobu dvakrát přepadený, takže jsem už ani neměl, co by mi ukradli. Všichni cizinci či Brazilci, se kterými jsem byl v kontaktu, neustále psali, koho kde přepadli, takže to bylo celkem divoké. Od roku 2013, kdy jsem tam žil znovu, jsem zažil také nějaké pokusy o přepadení. Třeba banda dětí naběhne na člověka jako kobylky a začnou ho šacovat a když na ně člověk začne řvát a odstrkovat je, tak ze sebe začnou dělat ublížené s tím, že přeci nic nedělají a ať do nich nestrkáš. Člověk se ve finále ještě cítí blbě, že strká do dětí a to jsem fakt nepoužil žádný násilí. S rokem 2010 se to ale nedá srovnávat. Má se cenu bránit? Můžou ti něco udělat? Nejlepší obrana je slovní, snažit se tomu zabránit, dokud nevytáhnou kudličky nebo něco. Jinak nebránit! Můžou to být 10-13 leté děti, ale je jich tam deset a člověk, když odstrčí jednoho, tak ten druhý ti může píchnout kudlu do zad. Určitě to za to nestojí! Jednou, když jsem šel na procházku s přítelkyní, tak jsme utekli. Přišli, a že chtějí sušenku. V tu chvíli už jsem viděl, že nás obklopují a začali nám strkat ruce do kapes. Přítelkyni začali tahat za kabelku, tak jsem na ně začal řvát portugalsky, prorazili jsme si cestu a utekli před dětma. V tu chvíli je určitě výhoda umět jejich jazyk, oni trošku zbystří. Je pro ně lehčí přepadnout cizince, který pak těžko hledá pomoc a vysvětluje policii detaily. Když člověk neumí portugalsky, je to problém? Není to problém, ale je to výhoda umět portugalsky. Od roku 2013 do teď jsem nebyl přepadený nějakým násilným způsobem. Je dobré se vyhýbat nebezpečným situacím a místům, která nejsou osvětlená, nebo je tam málo lidí. Když jsi jel do Ria, měl jsi nějaké očekávání? Naplnilo se? Dosáhl jsem, čeho jsem chtěl. Pracovat v oboru bylo pro mě nejdůležitějším kritériem. V rámci práce jsem se setkal se zajímavými projekty. Dělal jsem projekty pro Brazílii a pro Afriku. Dalším cílem bylo cestovat po Latinské Americe a to se mi také podařilo. Také jsem chtěl zůstat v Brazílii alespoň do Olympiády. Také splněno. Bohužel kvůli finanční krizi v Brazílii jsem tam odtud musel odejít. Co je to za krizi a jak to aktuálně vypadá v Brazílii? Je to politicko-ekonomická krize. Odhalily se velké korupční skandály, do kterých byly zapojeny největší stavební a těžařské firmy a vláda. Začali zavírat šéfy největších firem a firmám byly zmraženy účty, tím pádem padla spousta projektů. Krize politická následně vyústila v ekonomickou krizi, hodně lidí přišlo o práci. Aktuálně ani světoví analytici neví co bude dál. Pojďme k pozitivnějším tématům. Co takhle Brazílie a Rio? Co se ti na nich líbí? Na Riu se mi hodně líbí otevřenost lidí. Samotné město má takový své specifické flow. Je tam stále teplo a lidé jsou více venku na vzduchu. Celkově mě město neustále naplňovalo energií, je to město, které pulsuje. Dále má Rio de Janeiro krásné pláže, je zde silná plážová kultura. Když chtějí říct cariocas (carioca = obyvatel Rio de Janeira), že něco „není jejich šálek kávy“, tak řeknou že „to není jejich pláž“, když se potkají na ulici s lehátkem a slunečníkem v ruce, popřejí si hezkou pláž. Pláže nejsou to jediné, čím se Rio může chlubit. Je to město obklopené džunglí a úžasnými horami. Je možné chodit na výlety přírodou a objevovat nová místa a nové vyhlídky na toto krásné město. V Riu je vždycky co dělat. Všeobecně se nedá se mluvit o úžasné architektuře města, ale příroda s mořem to všechno zachrání. Jak jinak trávíš volný čas v Riu? Přes den o víkendu například pláže, treky s přáteli po různých horách a vyhlídkách anebo různé procházky po městě. Ježdění na longboardu, in-linech, zkrátka nějaký ten sport. Sport je v Riu hodně podporovaný a je tam hodně sportovišť či cyklostezek. Kulturní život je také dost bohatý, i když třeba ne tak různorodý jako v Čechách. Lidé se často scházejí mimo domov, ale občas uvaříme s přáteli večeři a otevřeme nějaké víno… Jak vlastně pijí Brazilci, víc než Češi? Brazilci rádi popíjejí. Alkohol je nedílnou součástí jejich života a kultury jako u nás. Rádi si dají pivíčko a tak, ale myslím si, že to mají víc pod kontrolou. Češi pijí a vydrží víc. Brazilci pijou do pohody, a když se někdo opravdu hodně sejme, tak se na něj nedívají přes prsty, ale spíš to berou, že se mu to vymklo. V Čechách mi přijde, že jsou ty hranice někde jinde, lidi mají větší pochopení, když to někdo přepískne. Když je v ČR někdo prostě moc KO, kámoši ho nějak stabilizujou a on to prostě nějak přežije. Tam si spíš udržují tu náladičku a hlídají si, aby nebyli moc. Co třeba karneval Rio? Považuješ ho za top zážitek? Karneval je super, ale občas mi přišlo, že už to trvá dlouho, to asi proto, že jsem musel chodit do práce. (smích) Oslavy začínají týden před karnevalem, pak je týden karneval a potom týden afterparty. Je toho pak docela dost. Ráno jsem šel do práce a ulice už byly přecpané, vchody do metra všelijak přehražené, aby se lidi neumačkali, všude blázinec, já v košili a dlouhých kalhotách (pracovní dress code i ve 40°C!!!), vedle mě banda chlapů převlečených za kojící matky, podlaha politá pivem, anarchie. Obecně hodně lidí z Ria nemá karneval rádo a využívají volných dnů, aby odcestovali někam za Rio nebo mimo Brazílii. Já se ale na karneval vždycky těsím. Co je na karnevalu nejlepší? Milovníci karnevalu znají ty nejlepší „blocos“ (karnevalové průvody v ulicích) a bedlivě sledují kdy a v jaké části Ria budou pochodovat a hrát. Bloco tvoří skupina hudebníků, buď pochodujícími s nástroji, a nebo je kapela na nákladním alegorickém voze plném aparatury, kolem nich se odehrává karnevalový rej. Hraje se spoustu druhů samby a prochází/projíždějí se ulicemi. Třeba moji kolegové znají všechny ty nejlepší bloky, na ty nejlepší se chodí od časných ranních hodin, opravdovým milovníkům bloků není líto si přivstat třeba v šest ráno. Na nejvíce proslavené bloky chodí přes milion lidí, jiné slavné bloky jsou utajované a informace o tom kde budou hrát se pomalu šíří mezi fanoušky, v tomto případě je snaha aby se počet lidí omezil hlavně na ty skalní. Atmosféra je úžasná. Jednou se třeba blok vydal na letiště, zábrany dav prostě rozebral, ochranka věděla, že odpor je zbytečný a tak sambisté udělali invazi odbavovací haly. Byl to super zážitek pochodovat po letištní hale za hřmotu samby a vidět kolem sebe například kluka stojícího na surfu, kterého si lidé podávali nad hlavou. Návštěvníci letiště zírali dost vytřeštěně. Kolika lidem ten den uletělo letadlo, už se mi nepodařilo zjistit, né každý se asi bavil (smích) . Více o karnevalu Rio se dozvíte v našem článku: Vše o Karnevalu v Rio de Janeiro . Říkáš, že máš v Riu kamarády. Co tvoje rodina a kamarádi v ČR? Dá se to nějak kombinovat, jak to zvládáš? No vzhledem ke vzdálenosti a k tomu, že kamarádi a i moje rodina musí pracovat, se to kombinuje docela těžko. Rodina mě navštívila, všem se v Riu líbilo, ale ta vzdálenost je bohužel dost velká. Domu jsem jezdil vždy minimálně jednou za rok na Vánoce. To je bohužel takový úděl. Plánuješ do budoucna, že bys tam chtěl žít nebo se odstěhovat natrvalo? Dokážu si představit, se tam vrátit a žít tam delší dobu, ale nevím, zda natrvalo. Asi se tam jako důchodce nevidím. Určitě bych chtěl Brazílii pořád navštěvovat. Je to můj druhý domov. Mám brazilské kamarády i v ČR, chci si udržovat portugalštinu, celkově tak nějak cítím, že se mě dění v Brazílii dotýká. Co ti chybělo nejvíc v Riu z Česka? Rodina a kamarádi, vidět ty lidi jednou za rok je hrozně málo. Člověku v ČR uniká život. Kamarádi stárnou, jejich děti rostou, rodina stárne, prarodiče stárnou a člověk stárne někde tisíce km od nich, to je asi největší úděl života v zahraničí. Spoustu maličkostí člověku taky chybí. Měl jsem období, kdy jsem neviděl čtyři roky podzim, vždycky jsem ho viděl jenom na fotkách. I když mi je jasný, že ten krásný podzim, to babí léto, které si člověk užije, trvá přibližně čtyři dny, tak se člověku zastesklo po domovině. Říkal jsem si, že by bylo fajn se projít do lesa. Stejně tak člověka občas chytne mlsná. To jsem se pak těšil na Český sraz pořádaný každoročně ve městě Bracuhi na penzionu mého kamaráda Ivana, který také vaří české pivo, po kterém se mi stýská z české gastronomie asi nejvíc (smích) . Paradoxně mi spíš v ČR chybí věci z Brazílie. Hlavně pláže, styl života, brazilské jídlo a počasí. Co se změnilo v tvém životě nejvíc od té doby, co jsi začal žít v zahraničí. To fakt nevím. Změnilo se toho dost, ale asi bych se vyhnul otřepaným klišé frázím o tom, že mi to úplně převrátilo život na ruby. Prostě se tak nějak vyvíjel můj život, kdybych nikam nejel, taky by se udála spousta věcí. Třeba sis uvědomil, že nechceš žít tady v Čechách. (Smích..) No zjistil jsem, že si moc neužívám zimu a že prozatím mi život v Čechách přijde až moc nadefinovaný. Jsem rád, že můžu cestovat a zároveň získávat zkušenosti do budoucna, věřím, že to jednou zužitkuju. Jaké jsou tvé další plány? Za pár let asi Austrálie. Chtěl bych si zlepšit profesní angličtinu a žít v anglicky mluvícím prostředí. Zase bych tu Austrálii chtěl pojmout jako takovou výchozí destinaci pro další cestování a poznávání Asie a Oceánie. Celkově nedokážu říct, na jak dlouho. Teď se trochu obávám, že tomu Riu se těžko bude něco vyrovnávat. Co tak slyším a čtu, tak ta Austrálie je taková víc striktní. Tak budu držet palce, ať vyjde Austrálie, případně znova Rio v budoucnu. Přeji hodně skvělých zážitků a co nejvíc teplých dní. Díky za tvůj čas a inspirativní rozhovor!
Vše o Karnevalu v Rio de Janeiro
Po pět dní v roce se ulice a tropické pláže v Rio de Janeiru nesou ve znění samby, kdy místní lidé slaví celosvětově proslulou událost: Karneval Rio. Ten se slaví ve městech a vesnicích po celé Brazílii a bez pochyby právě karneval v Rio de Janeiro je považovaný za největší show a ukazatel, podle kterého se porovnávají všechny ostatní festivaly po celém světě. Každoročně ho navštíví až půl milionu cizinců a téměř neexistuje člověk, který by o něm neslyšel. Karneval Rio je bouřlivá oslava, která začíná 40 dní před Velikonocemi a trvá pět dní. Oficiálně začíná v pátek a končí na tlusté úterý, kdy začíná popeleční středa. V průběhu karnevalu je dovolené slavit a oddávat se všem druhům rozkoší. Termín vychází většinou na únor, což je vrchol léta v Riu. Kaneval Rio 2017 Karneval Rio 2017 začíná v pátek 24. února a končí 28. února. Nejlepší školy mají znovu průvod v sobotu 3. března. Průvod na Sambodromu Karneval Rio se stal světově proslulý kvůli Samba průvodu na Sambodromu. Jedná se o velkolepou show při které soutěží nejlepší školy samby v Riu. Dva hlavní dny karnevalu jsou neděle a pondělí (26. a 27. února). Druhou nejlepší možností je průvod Mistrů v sobotu 13. února. K dispozici jsou 4 různé přehlídky na Sambodromu: 1. Úvodní průvody škol druhé ligy V této skupině se nachází 14 škol samby a navazují na nejlepších 12 škol v první lize. Vítěz této skupiny postupuje následující rok do první ligy, proto i zde lze očekávat velkolepé průvody, které se mnohdy vyrovnají těm nejlepším. Kdy: Pátek 24.února a sobota 25.února 2. Samba školy v první lize (speciální skupina) Jedná se o hlavní vrchol karnevalu Rio. Jedná se o průvody a show, které učinily město Rio de Janeir o za Mekku karnevalů na světě. Vše hlavní se točí kolem těchto dvou nocí, kdy vystupuje každý den 6 nejlepších z 12 samba škol. Školy v této skupině jsou dech beroucí a okázalé. Kdy: Neděle 26.února a pondělí 27.února. 3. Dětské školy samby Jedná se o dětské odnože velkých samba škol, kterou tvoří děti každého společenství. Jejich průvod následuje vzor velkých škol. Vstup do tohoto průvodu je zdarma (vyjma předních boxů a VIP prostorů). Kdy: Tlusté úterý 28.února od 19:00 (dveře se otevírají v 17:00) - vstup volný 4. Průvod Mistrů Průvod 6 nejlepších škol samby z první ligy ještě jednou v celé jejich kráse v doprovodu ohňostroje. Kdy: Sobota 3.března Karneval Rio Karneval se odehrává po celém Riu, na ulicích, náměstích, v barech, klubech a to vše vrcholí slavným průvodem na Sambadromu. Jeden z důležitých elementů karnevalu je nejen, že poskytuje zábavu pro mnoho lidí, ale také dává možnost se dozvědět o skutečné kultuře Brazílie. Karneval je pro Brazilce velmi důležitý, shrnuje jejich způsob myšlení a způsob života. Ingredience karnevalu Jedny z nejvíce zapojených skupin při karnevalu v Riu jsou nejchudší čtvrtě nazývané též jako favely či slumy. Jedná se o improvizované a obvykle nelegálně postavené chatrče často bez vody, elektřiny a kanalizace. Nicméně, bez ohledu na chudobu a těžkou situaci těchto lidí, obyvatelé jsou plně zapojeni do oslav a právě oni tvoří hlavní jádro karnevalu. Karneval pro ně znamená hodně. Jednou v roce mají možnost se dostat do společnosti všech lidí a užít si zábavu, na které pracovali po celý rok. Obyvatelé favel jsou často členové samba škol, které jsou hluboce zapojené do výroby kostýmů a přípravy celého vystoupení. Jednotlivé školy neboli čtvrti pak následně soutěží o nejlepší vystoupení na Sambadromu. Tanec a samba je jejich největší vášeň, ihned po fotbale. Právě kombinace kulturní rozmanitosti a brazilského rytmu je to, co dělá Karneval v Riu tak jedinečným. Jak to všechno začalo Kořeny karnevalu zasahují až do dob antického Řecka a Říma. V celé Evropě lidé slavili příchod jara nošením masek a tancem na ulicích. Jako první tuto tradici přinesli do Ria Portugalci kolem roku 1850. Pařížané zas přinesli praxi konání maškarních plesů. Postupem času se však tradice začaly měnit a získaly unikátní prvky africké a indiánské kultury. Bylo zvykem, že chudí se oblékali honosně a bohatí jako běžní lidé a všichni společně slavili na ulicích v doprovodu muziky a tance. Otroci rovněž dostaly po dobu karnevalu volno a sociální rozdíly se tak jednou do roka zcela vymazaly. Před tím, než byl karneval přijat jako výraz kultury, tak často sloužil i jako prostředek vzpoury. Koncem 18. století se karneval stal soutěží, kdy lidé navzájem soutěžili v promenádě o nejlepší výkon. Tyto soutěže se staly hlavním turistickým lákadlem karnevalu. Na začátku byla hudba velmi rozmanitá. Postupem času však pracující vrstva, oddělená od bohaté, přišla s vlastní hudbou a rytmy a zrodila se samba . Samba a školy Samby V průběhu festivalu uslyšíte téměř pokaždé sambu. Jedná se o unikátní brazilskou hudbu pocházející z Ria a formu tance, kterou vytvořili chudí Afro-Brazilci. Školy samby baví komunity a vytváří Samba průvod. Každá škola si musí vybrat téma, napsat hudbu a texty, vytvořit kostýmy a pojízdné kulisy a to vše nacvičit během roku, aby uspěla při Samba průvodu. Jakmile karneval končí, tak je krátká pauza a následně ihned se začíná pracovat na všem novém pro nadcházející rok. Školy samby jsou důležitým prvek karnevalu Rio. Jsou to společenské organizace reprezentující čtvrti Ria, obvykle dělnickou komunitu žijící ve favelách. Každá čtvrť má vlastní školu samby a prostor, kde mohou nacvičovat a bavit místní lidi sambou. Rovněž mají i své samostatné výrobní jednotky pro kostýmy a pojízdné kulisy. Sambadrome Středem pozornosti karnevalu je účelově vybudovaný stadion Sambadrome, který se nachází v centru Ria a kam se přesunul v roce 1984 slavný Samba průvod, konaný do té doby v ulicích města. Sambadrome pojme více než 80 tisíc diváků a během karnevalu se stává hlavním místem karnevalu a to díky samba školám, jejich tanečnicím a dech beroucím vystoupením. Čtyři noci soutěží Každá škola samby má 80 minut na to, aby ukázala při průvodu na Sambadromu to nejlepší z její choreografie a představila její celoroční práci. Ano pouze 80 minut slávy. Karneval začíná zahajovacím ceremoniálem v pátek, kdy je král Momo korunován starostou Ria a následně dětský průvod udává tón pro nadcházející čtyři dny divadelního vystoupení, umění, tance a intenzívní hudby. V pátek a v sobotu vystupují samba školy, které aspirují do top 12 nejlepších škol a chtějí ukázat, že další rok do nich patří, tudíž se jedná o stejně dech beroucí a působivé přehlídky jako dva následující dny. Neděle a pondělí jsou následně vyhrazené pro 12 nejlepších škol samby, které soupeří o tu nejvyšší příčku a možnost se zapsat do dějin karnevalu. Každý den se prezentuje šest nejlepších škol. Pouliční kapely a skupiny (Bandas & Blocos) Každá čtvrť v Riu má svoji oblíbenou pouliční karnevalovou kapelu. Existuje jich více než 300 a každým rokem se toto číslo zvyšuje. Každá kapela si vytváří vlastní muziku a má k vystoupení určené své místo nebo trasu. U těch větších kapel dochází i k omezení dopravy. Vše probíhá velmi jednoduše. Kolem 4 hodiny odpolední se první lidé shromažďují na známých místech, jako jsou náměstí nebo bary. Po pár hodinách, kdy se všichni sejdou, začíná velká show a kapela si začíná dláždit svou cestu městem. Lidé s nástroji jsou obvykle na úrovni ulice a zpěváci se vozí ve vyvýšených vozech. Existují blocos i se speciální tématikou. Trochu přípravy a můžete zažít hodně zábavy. Vše začíná již začátkem ledna a končí koncem karnevalu. Karnevalové slavnosti se konají po celém městě a jsou zcela zdarma pro všechny. Blocos jsou obvykle menší oproti Bandas a přitahující lidi převážně z okolí. Nejlepší blocos jsou vždy ty, kde jsou vaši přátelé. Ty největší přilákají až 10 tisíc návštěvníků a konají se v Centro. Santa Teresa, Laranjeiras, Flamengo, Copacabana, Leme, Leblon a Ipanema mají také velkolepé blocos! Vstupenka na Sambadrome Všechny cesty vedou na Sambadrome během karnevalových nocí. Je doporučené si vzít taxík nebo dojet metrem na stadion. Oficiální vstupné se pohybuje kolem 2 000 Kč na základě vybraného sektoru. V případě výběru místa cena stoupá. Pokud nestihnete koupit lístek, tak je možné zakoupit lístky přímo před stadionem od překupníků či místních lidí z favel, které dostali volné lístky a chtějí si něco přivydělat. Čím delší je hodina, tím koupíte levněji lístky, občas i za pár stovek korun. Nicméně je možné se zapojit i přímo do průvodu. Zakoupíte si kostým, dorazíte v určitou dobu na Sambadrome a půjdete v průvodu školy samby. Lístky na Sambadrome si můžete koupit například na Rio-carnival.net nebo Carnivalbookers.com . Karneval Rio urazil dlouhou cestu, a stal se jednou z největších událostí ve světě. S tím přichází i negativní stránka karnevalu a tou je bezpečnost. Během karnevalu se město stává jedním z nejnebezpečnějších míst na světě a je dobré dodržovat několik základních pravidel . S jistou mírou zdravého rozumu snížíte riziko na minimum a užijete si tak pravou brazilskou atmosféru a odnesete si nezapomenutelné zážitky. Máte vlastní tipy, zážitky nebo zkušenosti s karnevalem v Rio de Janeiro? Podělte se o ně s námi v komentářích!
Cestovní průvodce vodopády Iguazú
Vodopády Iquazú, neboli portugalsky Iguaçu, jsou jedněmi z největších vodopádů na naší planetě a úžasným přírodním divem světa. Ačkoliv se o těchto vodopádech ve škole neučí a moc nemluví, tak se jedná o místo, které je zcela unikání a převyšuje ostatní, mnohdy známější vodopády. Proto pokud plánujete návštěvu Jižní Ameriky, tak by vodopády Iguazů neměly chybět ve vašem itineráři. Pro návštěvu vodopádů je dobré si vyhradit celé dva dny, případně tři pro celou oblast. V několika dalších odstavcích se pokusím shrnout zkušenosti a tipy jak ušetřit, co vidět a jak si odnést co nejvíce z návštěvy vodopádů. Sami jsme věnovali vodopádům dva dny, a jak sami brzy zjistíte, tak jeden den navíc bychom ještě ocenili, ne ani tak kvůli vodopádům, jako kvůli dalším věcem, které se nachází na tak jedinečném místě. Letenky k vodopádům jsme kupovali pár týdnů v předstihu, stejně tak i ubytování v hostelu. Hned na úvod je dobré zmínit, že k vodopádům se dostanete jak z Brazílie, tak i z Argentiny. Ve výsledku buď budete bydlet v Puerto Iguazú, které je na Argentinské straně nebo v Brazílii ve městě Foz do Iguacú. Jelikož jsme navštívili obě země, sepsané zkušenosti se vám budou hodit, ať už zvolíte jakoukoliv cestu. My jsme si vybrali Brazilskou stranu, a jelikož jsme zrovna letěli v sezoně a ještě z karnevalu v Rio de Janeiro , tak nám letenka stála o pár tisíc korun víc a docela jsme se proletěli. Letenky k vodopádům seženete přes většinu leteckých srovnávačů a jejich ceny jsou ve směs podobné. Co se týče bydlení, tak to už může být složitější. My jsme se rozhodli pro Che Lagarto Hostel, který najdete všude po Brazílii, a kvalitou se přibližuje úrovni hotelu. Popravdě si myslím, že se jedná o nejlepší variantu s ohledem na cenu, lokalitu a podmínky bydlení. Dvojlůžkové pokoje jsme si zarezervovali přes HostelBookers.com a jejich cena byla tak nízká (780 Kč na tři noci pro jednu osobu), až jsme tomu nevěřili a mysleli si, že někde musí být chyba. Nakonec všechno proběhlo hladce a za pár korun jsme bydleli v pokojích, které by kdejaký hotel záviděl. V ceně navíc byla i snídaně a na recepci nebyl problém se domluvit anglicky, což po pár dnech v Brazílii opravdu oceníte. První den jsme přiletěli skoro až o půlnoci na letiště, a ačkoliv jsme se dočetli, že z letiště jezdí pravidelně autobus do města, tak jsme raději vzali taxíka za 50 realů, abychom nečekali věčnost a druhý den byli čerství na vodopády. Pokud přiletíte v rozumnou dobu, tak se klidně můžete svézt autobusem. Jedna jízda vám vyjde na 3.40 a zjistíte, jak se druhý den dostanete levně k Brazilským vodopádům. Autobus totiž jezdí směr město Foz do Iguacú, letiště a vodopády cca každých půl hodiny. Navíc Che Lagarto Hostel je max. pět minut chůzí od konečné zastávky autobusu ve Foz do Iguacú. Brazilská strana Po té co jsme se druhý den v klidu nasnídali, tak jsme vyrazili směr vodopády na Brazilskou stranu. Na cestu si stačí vzít nejlépe vodotěsný foťák a pláštěnku. Ještě pár hodin zpátky nám říkali, že v pátek i v sobotu bude pršet a máme se na to připravit. Nakonec počasí vyšlo krásně a víc svítilo sluníčko, než pršelo, takže předpověď počasí berte s velkou rezervou, jako obecně v celé Brazílii . Vstup k vodopádům vyšel na 62 reálů, a jelikož brazilská strana nabízí pouze jednu hlavní stezku (trail), tak vám stačí pár hodin k tom, abyste prošli vše nejdůležitější. Můžete si dále zaplatit jízdu na člunu až k vodopádům, což určitě doporučuji. My osobně jsme se rozhodli pro návštěvu ptačí zoo pár desítek metrů od vstupu do parku a jízdu na člunu jsme si zaplatili až na Argentinské straně, která byla rovněž úžasná, možná i lepší, ale bohužel nemůžu objektivně porovnávat. Pokud máte rádi zvířata, tak je dosti možné, že budete vzpomínat více na místní nosály, než na samotné vodopády. Jak sami po chvíli zjistíte, tak nosály potkáte téměř všude. Nejvíc vás překvapí, když si na chvíli sednete venku u restaurace a uvidíte nosálce v akci. Za dva dni snad okradli tři turisty o jídlo, které si zrovna koupili nebo se rozhodli ho sníst na lavičce. Nosálec k vám nenápadně přijde, jako že nic, a šup, než si stačíte uvědomit, co se děje, tak už utíká v hubě s vaším jídlem společně s partou dalších nosálců. Kromě těchto mazaných tvorů můžete v parku vidět plno jiný zvířat, jako pumy, kapybary či opičky. My jsme měli štěstí a potkali opičky, jinak šance že uvidíte pumu, je asi tak velká, jako vyhrát jackpot, takže nemusíte mít strach. Jak už jsem psal, tak místo člunu jsme navštívili místní ptačí zoo. Pokud máte rádi ptáky, hlavně ara papoušky a tukany, tak si tohle místo nesmíte nechat ujít. Ačkoliv při vstupu na první pohled možná budete litovat peněz, tak ve chvíli, kdy půjdete dál, tak vás čeká ohromný zážitek. Nad hlavou a kolem vás budou létat tukani a desítky ara papoušků. Uslyšíte opravdový hlas divočiny. Argentinská strana Třetí den jsme se rozhodli pro Argentinskou stranu, jelikož jsme slyšeli, že je mnohem hezčí a úžasnější. Jak sami zjistíte, tak se nedá než souhlasit. Argentinská strana vodopádů nabízí tři stezky a dostanete se jak pod vodopády (lower trail), tak přímo nad vodopády (upper trail), a až k samotnému ďáblovu chřtánu (Devil's Throat). Mít pouze jeden den, tak bych osobně volil argentinskou stranu, jelikož nabízí mnohem více. Naopak pokud máte dva dni, tak je možná lepší vidět první brazilskou stranu, jelikož budete prvně ohromeni a následně argentinská strana vás už pouze mile překvapí. Opačně by brazilská strana mohla působit nudněji a být zklamáním, což by byla škoda. Pokud přemýšlíte, že byste mohli stihnout obě strany v jeden den, tak ač se to nemusí zdát, tak dostat se z jedné strany na druhou není vůbec jednoduché a může to být nemalý oříšek pro lidi, kteří nechtějí utratit balík za taxík. Pokud ovšem neumíte španělsky nebo portugalsky, jako uměla moje sestra, tak si připlaťte za taxík a ušetřete si velké množství starostí. Pokud ovšem chcete ušetřit a něco zažít, tak čtěte dál, případně přeskočte tento odstavec. Z autobusáku nebo hned naproti hostelu nastupte do autobusu, který jede do argentinského města Puerto Iguazú. Za lístek zaplatíte standardní cenu a navíc dostanete lísteček od řidiče, ten si ponechte, jelikož na brazilských hranicích vás autobus vysadí a odjede. Mezi tím si necháte dát razítko do pasu a počkáte na nový autobus, který vás sveze tentokrát na hranice s Argentinou . Bohužel tam budete muset vystoupit znova a dát si nové razítko do pasu. Naštěstí tentokrát autobus na vás čeká, ale co jsme zjistili od řidiče autobusu, tak autobus z města Puerto Iguazú do národního parku nestojí standardně pár reálů, ale 14 reálů pro jednoho. Tudíž nám řidič poradil, ať si vezmeme na zbytek cesty z hranic taxíka přímo do parku. Taxík nám stál 50 reálů, takže pokud jedete ve čtyřech, tak se vám dokonce vyplatí. Mimochodem: Pokud vás napadne jít pěšky mezi hranicemi, cca 3km, tak nám bylo řečeno, že se tam často přepadává, ať to neděláme, tak jsme raději čekali u celnice na další autobus. Jakmile jsme dorazili ke vstupu do parku, jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že argentinská strana stojí víc než brazilská a že v Argentině obecně všechno stálo víc. Jelikož se nedá platit kartou na pokladně, tak vám nezbyde, než si rozměnit peníze nebo si vybrat pesa z bankomatu. Jízda na člunu naštěstí už jde platit kartou. Jak jsme vešli do parku, tak jsme si hned zaplatili velkou jízdu člunem, kde byla i jízda pralesem s komentářem. Popravdě, za poloviční cenu můžete přeskočit jízdu džunglí a zas o tolik nepřijdete. Člun vás vysadí přímo u lower trail, odkud můžete jít na upper trail a potom vláčkem ke chřtánu. Někde jsem četl, že když vyrazíte brzy ráno, je lepší začít s lower a upper trail, jelikož všichni ostatní míří ihned ke chřtánu, takže se budete méně tlačit a víc si to všechno užijete. Výhoda je, že v hostelu vám udělají snídaní opravdu brzo ráno, takže stihnete i otvíračku parku, což nebyl úplně náš případ, ale taxíkem by to určitě šlo. Na cestu zpátky jsme vzali taxíka až k hranicím, tentokrát za 60 reálů, jelikož taxikáři to měli dobře vypočítané a věděli, že autobusem se tam dostaneme ve čtyřech minimálně za 56. U hranic s Argentinou jsme znovu zvolili cestu autobusem a svezli se k brazilským hranicím, kde jsme vyplnili vstupní bílí papír a dále čekali přes hodinu, jelikož jsme zjistili, že tímto směrem jezdí více autobusových společností a my jsme zrovna měli lístek od společnosti, která jezdí méně frekventovaně. Jelikož jsme ale už nikam nespěchali, tak nám to bylo vcelku jedno a nový lístek jsme si nekupovali. Návštěva Itaipú a Paraguaye Možná se ptáte k čemu víc dní než dva? Možná o tom nevíte, ale kousek od města na druhou stranu od vodopádu je druhá největší vodní elektrárna na světě Itaipú, v době své stavby první na světě. Když už jste takový kousek, tak by byla škoda takovou stavbu nevidět na vlastní oči. Se sestrou jsme se nechali svést k elektrárně ještě ten večer na skútru a zaplatili si večerní prohlídku. Díky prohlídce jsme viděli barevné osvícení elektrárny, které bylo velmi pěkné, ale bohužel už vás večer nepustí dovnitř elektrárny a tudíž toho uvidíte pravděpodobně méně než ve standardní prohlídce přes den. Jakmile se podíváte na mapu či dorazíte přímo do města Foz do Iguacú, zjistíte, že přes řeku, hned co byste kamenem dohodili, je Paraguay. Stačí projít ve městě most a ocitnete se v kompletně jiné zemi. Bylo nám řečeno, že jediný důvod, proč lidé jezdí do Paraguaye, je kvůli levným nákupům. Jelikož obchody zavírají velmi brzo, tak určitě návštěvu města nestihnete v jeden den s vodopády, ačkoliv obchody by měly být hned za mostem. Bohužel jelikož jsme odlétali brzo ráno, už jsme návštěvu Paraguaye nestačili. Celkově samotná cesta letadlem k vodopádům Iguazu je časově náročná a proto, když už se pro takovou cestu rozhodnete, tak si ideálně vyhraďte tři dny, ať toho vidíte co nejvíce a případně máte jeden extra den pro okolní aktivity. Pevně doufám, že jste se v článku dozvěděli vše podstatné, co jste chtěli, a článek vám poskytl plno užitečných tipů a rad, jak strávit dovolenou na tak unikátním místě jako jsou vodopády Iguazu. Pokud jsem si omylem něco nechal pro sebe, tak mi napište a já rád informace zpětně doplním. V případě, že se vám článek líbí, tak budu rád za jeho sdílení dál, případně pokud se podělíte o svůj názor či zkušenosti zde nebo rozšíříte Národní park Iguazú o nové cíle a poznatky. Na závěr už jenom popřát šťastnou cestu, pěkně počasí a plno skvělých zážitků.
