Věřím, že stejně jako já, tak i většina lidí slyšela něco málo o americkém způsobu výuky, v mém případě většinou ve srovnání s českým, jak je ve své podstatě lepší. Jelikož jsem nedávno dokončil jeden semestr výměnného studia na americké univerzitě v San Franciscu a do té doby jsem studoval pouze v česku, bylo pro mě obtížně, skoro až nepředstavitelné, v čem ten rozdíl tkví.
V následujících pár odstavcích se vás pokusím vtáhnout do reality, na kterou jsem narazil, a po jejím detailnějším rozebrání sami zjistíte, jaké zažité stereotypy v česku fungují. Jelikož studuji v Praze vysokou školu ekonomickou, budu srovnávat způsob výuky hlavně těchto dvou univerzit. Zároveň, jelikož moje sestra a plno ostatních lidí, které znám, studují jiné univerzity, pokusím se zaměřit i na stereotypy, se kterými se setkávám skoro pravidelně.
Jeden z těchto stereotypů, a podle mě ten největší, v česku je „Kvalita školy je posuzována podle její obtížnosti.“. Pokud se mi povede prolomit pouze tenhle stereotyp, tak si odnesete z tohoto článku to nejdůležitější. Předpokládám, že většina lidí si tohle možná ani nemyslí, přesto se každý tak nevědomky chová.
Kdo zná VŠE nebo alespoň o ní slyšel, tak první věc, kterou slyšel, byla s velkou pravděpodobnosti, že se jedná “o nejtěžší gymnázium v Praze”, s kapkou výsměchu – jak sami zjistíte, lidé, kteří zrovna tohle říkají, žijí hluboko v daném stereotypu –.
To že VŠE nepatří k nejtěžším školám v ČR, nemůžu potvrdit, ale řekl bych, že je to z části pravda. Kdo o tom neslyšel, tak na VŠE je stránka všeborec, kde toho najdete opravdu hodně a díky tomu dostala status, který dostala. V opačném případě, bych se nebál tvrdit, že se jedná o nejtěžší školu v ČR a úspěšnost by se pohybovala v řádech procent, zdali vůbec. Prostě, testy jsou občas tak těžké, že bez borce by nešly splnit a naopak s borcem je to otázka pár hodin, či dnů.
Prvně, co jsem se setkal se studenty v Americe, tak mě hned zajímalo, zda nemají podobnou stránku na univerzitě, kde by si studenti navzájem vyměňovali materiály k testům. Pohledy nechápavosti bych vám doporučoval zažít, stejně tak můj pohled beznaděje. Pravda je taková, že v Americe nic takové nemají. O to víc, jsem byl překvapený, když jsem před testem poprvé obdržel study guide, s tím, co se může vyskytnout v testu a na co se máme připravit, a následné zjištění, že většina se opravdu v testu objevila. Stačilo si projít slajdy, odpovědi v učebnicích a test hůř jak za dva nemohl dopadnout. Jednoduše řečeno, stejně jako kdyby vám profesor na VŠE dal materiál z borce a řekl vám, naučte se to, bude to přesně v testu, v tom rozdílu, že na VŠE ty materiály jsou nekompletní a jejich nastudování občas zabere pár dní, a ve výsledku jste rádi za trojku. Přesto se dá říct, že díky borci se VŠE z části přibližuje americkému stylu výuky na test. Schválně kolik lidí, si po tomhle odstavci řeklo, že americké školství stojí za prd a že to je určitě ten důvod, proč jsou Američané tak hloupí?
Tentokrát se na to podíváme detailněji, proč tvrdím, že Škola není od obtížnosti ale o kvalitě výuky.
Nejtěžší předmět na VŠE, alespoň pro mě, byla ekonomie. Týdny nad knížkami a pocit po úspěšném absolvování předmětu za tři, že konečně rozumím všemu a jsem schopný změnit svět, byl pro mě více jak za dostiučinění za strávený čas nad předmětem. Bohužel po třech letech, možná po pár týdnech, mě většina toho co jsem potřeboval na test opustila a dneska jsem ekonom skoro jako každý v tomhle státě. Popravdě, ten předmět považuji stále za opravdu kvalitní, neboli alespoň knížku od Holmana, kterou bych doporučoval přečíst každému. Kam tím narážím je, zda opravdu bylo nutné znát veškeré detaily, proto abych absolvovat ten předmět. Můj pohled na věc je – ne. Možná, kdybych chtěl být ekonomem v budoucnu, tak by se mi to hodilo. Podle mě, účel školy je ne udělat z každého profesionálního ekonoma, ale ukázat studentům směr, kam se můžou vydat a naznačit co k tomu budou do života potřebovat.
Neznám moc ČVUT, kde studuje moje sestra, přesto nevěřím, že kdybych jim dal testy, který absolvovali před dvěma lety, zda by na ně dokázali odpovědět stejně jako kdysi?? Trochu o tom pochybuji, protože v opačném případě, pokud na to studovali týdny a dneska si stěží pamatují název předmětu, tak o kvalitě výuky se dá lehce polemizovat.
Kam tím narážím je, že takový předmět by pravděpodobně v Americe neprošel. Předmět, kde vyhází půlku ročníku si neumím reálně představit. Kde je rozdíl? Všechny vysoké školy v Americe jsou celkem drahé, dvě stě tisíc za semestr není až taková výjimka. Sami asi dobře víte, jak se chováte ke kurzu, který si platíte. Snažíte se nezameškat ani jednu hodinu, dáváte pozor, případně kritizujete vyučujícího. Stejně tak v Americe, studenti hodnotí pokaždé vyučujícího na konci semestru a věřím, že škola bere tyto dotazníky vážně, jak sama o sobě tvrdí. Ono vyhodit půlku studentů, kteří si za to zaplatili nemalou částku, může z části naznačovat, že profesor je buď neschopný vysvětlit látku či nároky na kurz jsou případně vyšší, než je potřeba.
Zde je asi největší rozdíl oproti výuce na VŠE, kde předměty jsou často vyučované profesory, kteří neoplývají zrovna velkým nadšením pro výuku, a aby se neřeklo, tak na konci dají těžký test. Ve výsledku, některé povinné kurzy postrádají význam. Abyste dostali představu, jak vypadá výuka v Americe, tak popravdě se zas tolik neliší, od té na kterou jsme zvyklý z domova. Ve většině mých předmětů se výsledná známka skládala ze skupinových projektů na týdenní či semestrální bázi, testů a prezence. Jak sama jedna profesorka řekla, pokud nechodíte na hodiny, těžko si něco odnesete z předmětu, což dává více jak smysl. V případě zameškání hodin, člověku hrozí jednak ztráta bodů, tak možná výsledná známka F (nevyhověl) z kurzu. Mě samotnému se takhle myšlenka výuky více zamlouvá, kdy si člověk procvičí teorii a praxi na projektech, a na test se po něm vyžaduje, aby se naučil pouze to důležité, případně některé body, které profesor zmínil na hodině. Možná, že většinu lidí zklamu, ale práce na projektech a docházka na hodiny není nic, co by bylo těžké a člověk potřeboval paměť jako slon. V Americe je naopak obtížnost nahrazovaná vyšším časem stráveným na týmových projektech. Ač se to nemusí zdát, tak do praxe se mi to zdá daleko užitečnější, než si pamatovat nazpaměť přesnou definici něčeho, o čem nemám ani tušení jak vypadá.
S čím bych to asi nejvíc ztotožnil u nás, jsou volitelné předměty na VŠE vyučované externími profesory. Přesně tohle je podle mě moderní vyučování. Profesoři mají aktuální znalosti v oboru, dokáží udělat předměty zajímavé a ačkoliv se to nemusí zdát, tak předměty jsou většinou časové náročnější. Přesto si ho studenti sami vybrali a dali tak jasně najevo zájem o danou látku.
Daleko možná větší stereotyp, který v česku panuje, je dívání se na studenty ze soukromých škol přes prsty, a kritizování jejich škol a titulů. Pokud se nad tím člověk hlouběji zamyslí, což jsem přesně udělal, tak ve skutečnosti by to mělo být úplně naopak, a oni by se měli dívat přes prsty na nás.
Když vezmeme v úvahu, že studenti na soukromých školách platí školné, vyjde nám, že jejich styl výuky by měl být doslova stejný jak ten americký. Z toho by mělo vyplynout, že soukromé školy by měly být daleko prestižnější, než je tomu do teď. Sám jsem se setkal s uznávanými lidmi v oblasti IT u nás, kteří vyučují předměty na soukromých školách, což ve své podstatě dává smysl, jelikož tyhle školy si dovolí zaplatit takové profesory. Studenti si vlastně platí za danou kvalitu. V takovém případě, ta kvalita musí být úplně jinde, než na veřejných školách typu VŠE.
Člověk si možná říká, proč tomu tak u nás je? Ve své podstatě se vlastně není čemu divit, vždyť plno studentů ať už z VŠE, ČVUT či jiné veřejné školy, kteří dřeli na své tituly, se museli vypořádat s nevolí profesorů, kteří jim občas na místo pomoci házeli klacky pod nohy. Takoví lidé ani nechtějí pomyslet na to, že někdo ze soukromé školy by měl mít stejné či snad vyšší uznání na trhu práce, jelikož strávil sotva polovinu času nad knížkami.
Pokud ale vezeme frázi, že Škola není od obtížnosti ale o kvalitě výuky, tak studenti ze soukromých škol by měli být lépe připravený pro jejich budoucí profese. Trochu naruby je to u nás, ne?
Samozřejmě v tuhle chvíli beru v potaz ideální stav, já sám si nemyslím, že veškeré soukromé školy u nás investují do vzdělání jejich studentů a do výběru těch nejlepších profesorů. Pokud ano, tak mají moje uznání a věřím, že tyto školy, ačkoliv jsou lehčí, tak mají vyšší prestiž. Moje vlastní moto, které jsem si potvrdil už několikrát, je, že nezáleží na předmětu, ale na profesorovi, který ho vyučuje. Ne každý může být dobrý profesor. Dokonce jsem slyšel, jak na ZČU v Plzni si jeden profesor vyučuje a dělá, co se mu zrovna zlíbí. Popravdě, tohle se může stát snad jenom na veřejné škole, kde profesor znamená stále něco víc, než pouhý student a dává mu to vřele najevo.
Možná si někteří všimli, že všechno se nepatrně točí kolem školného. Samotnému se mi ta myšlenka nelibí, že student bude zadlužený desítky let po skončení studia. Zároveň je možná pravda, že takhle myšlenka dovolí studovat i sociálně slabším, kteří si vezmou dluh a budou ho splácet, až ve chvíli, kdy dosáhnou vyšší plat, než je průměrný. Druhý pozitivní vliv je, že student co platí školné, bere své studium trochu jinak. Jaké překvapení, když odpadne hodina, že ne každému se to libí, vždyť přece jste přišli o hodinu výuky, za kterou jste zaplatili možná pár tisíc korun. A to, že chcete za ty peníze kvalitní výuku a interaktivitu od profesora, není žádný div.
Osobně neříkám, zda školné je či není špatné, všechno má svoje klady a zápory, a dokonce i výše zmíněné body jsou občas na hony vzdálené realitě. Stejně tak se nedá teorit, že škola není o bichlování aplikovat všude, takový matfyz je a vždy bude o obtížnosti, jelikož někteří studenti jsou prostě jinde, než většina z nás. Stejně tak právo, kde se to člověk prostě musí nabichlovat zákony, ale proč se bichlovat věci, které stejně vím, že za dva dni nechci mít v hlavě?
Škola vás nemá naučit toho co nejvíc, jelikož už je dokázáno, že mozek normálního jedince si nemůže zapamatovat všechno a ani nechce, stejně jako vy. Škola by vám měla dát všeobecné základy a jasnou volbu kam jít a v tom se následně specializovat. Dostat rady z praxe od zkušených profesorů, kterou jsou fakt důležité a ne se učit knihu nazpaměť. Vše důležité a detaily vám dá praxe! Není divu, že lidé co pracují, školu chápou v některých případech zcela odlišně.
Jelikož jsem toho už celkem sepsal dost a pojal snad všechny důležité body, které jsem chtěl zmínit. Pokusím se shrnout tři body, které doufám, že vyplynuly z článku.
- Pořadí nejlepších škol není to samé co pořadí nejtěžších škol, jak si někteří naivně myslí. To že škola vyhodí 50% studentů, díky extrémně těžkým testům, zní nedělá automaticky něco lepšího a prestižnějšího. Titul se možná z takové školy opravdu cení, ale k čemu je ve skutečnosti dobrý? To, že je student schopný se naučit knížku pozpátku z něj ještě nedělá v praxi lepšího člověka, než z toho, co stráví nad knížkou polovinou času, a bude schopný vám říct svými slovy jaká je její hlavní podstata.
- Soukromé školy by ve své podstatě měly nabízet daleko vyšší kvalitu s větším zaměřením na praxi, vždyť díky školnému si můžou najmout lidi v oboru, které veřejná škola prostě z principu nezaplatí.
- U studentů, kteří platí školné ze svého, se už z principu předpokládá, že budou mít jiný přistup ke studiu, než ti, kdo ho mají zadarmo. Díky tomu už neplatí, že by profesoři mohli dělat co se jim zlíbí, jsou na ně kladeny daleko větší požadavky a očekává se od nich interaktivita se studenty. Ve své podstatě, je to právě tahle věc, která dělá výuku v Americe odlišnou od té naší.
—
Tento článek a názory, které v něm zazněly, odráží čistě mojí zkušenost se školstvím v Americe. Nad danou problematikou jsem strávil hromadu času a změnila z velké části můj pohled na školství u nás. Věřím a zároveň i doufám, že jste si z článků alespoň něco odnesli, což byl jediný důvod, proč jsem se pustil do jeho sepisování. Předpokládám, že ne každý se se mnou bude doslova shodovat, což je samozřejmě správné a je důležité, aby si každý udělal o tom svůj vlastní obrázek. Ačkoliv z článku může vyplývat, že jsem pro zavedení školného, tak to není ve skutečnosti zcela pravda. Všechno má svoje klady a zápory a já sám jsem rád, že u nás můžu studovat „zadarmo“.
Článek byl přesunutý z mého původního blogu, kde jsme psal zážitky o svém studiu. Tento článek byl stále navštěvovaný, proto jsem ho zachoval v původní formě. Pokud se vám článek libí či vás zaujal, tak budu jen rád, když se o něj podělíte s ostatními a pošlete ho dál.
Komentáře k článku
Vlož komentář