Jeden z nacistických koncentračních táborů, v němž pobývalo až 150 000 vězňů najednou. Tábor byl zřízen na rozkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera v roce 1941 jako tábor zajatecký, v roce 1943 byl přeměněn na klasický koncentrační tábor a jeho kapacita rozšířena až na 50 000 vězňů, vězňů zde pobývalo ale mnohem více.
Nacisté považovali Lublin za německé město, které mělo sloužit SS jako základna pro expanzi na východ Evropy. A právě tábor měl být zdrojem levné pracovní síly. Táborem prošli vězni různých národností, většina jich zde zemřela a to z důvodu nedostatečných hygienických podmínek, tvrdé práce, špatného zacházení, epidemie tyfu a podobně. Tábor byl osvobozen v srpnu 1944 a již v roce 1945 zde bylo zřízeno muzeum.
Dnes je muzeum rozlehlým pietním areálem, dochovalo se tu několik původních baráků, v nichž vězni bydleli. V některých z nich je ještě původní zařízení, v jiných je instalována výstava. Dále tu stojí několik strážních věží, krematorium a mauzoleum, u vchodu do areálu byl postaven monumentální památník obětem tábora.
Přesto, že se jedná o velmi dobře udržovaný rozlehlý přírodní areál, atmosféra tu je velmi pochmurná, hodná pietního místa. Je zde zakázáno pochybovat se mimo vybudované cesty.
Součástí muzea je i badatelské centrum, kam je třeba se předem objednat. Areál tábora leží na kraji Lublinu, přibližně 5 km z historického centra.
