Srí Lanka: 3 týdny v upoceném ráji

Srí Lanka je nádherná země skýtající vše, co si můžete přát – moře a surfing, ohromující kopce a hory, džungli, zvířata a skvělé jídlo a čaj. V roce 2016 jsem se tam na celé 3 týdny vydal s kamarádem, abych poznal především krásy její přírody, a byl to jedinečný zážitek.

Před odletem, je třeba si nastudovat vstupní podmínky na Srí Lanku. Základem je vstupní vízum ETA, dostatečná délka platnosti vašeho pasu a kdo chce tak očkování. Pokud bude člověk dodržovat základní hygienické zásady, pít balenou vodu a používat ji i například na čištění zubů, není čeho se bát. Nezbytné je vybavení proti komárům, opalovací krémy, ale hlavně pokrývka hlavy. Velké horko a vlhkost dají o sobě vědět hned, jak vylezete z letadla.

Aby si člověk udělal alespoň základní obrázek, doporučujeme si projít Srí Lanku na aře. My si na cestu zabalili navíc cestovního průvodce Lonely Planet, kde je víceméně kompletní seznam míst a věcí, které cestovatel amatér potřebuje vědět a měl by znát. Asi nejvyužívanější aplikací na bydlení na Srí Lance je booking.com, kterou jsme využívali i my a hledali spaní prakticky vždy až den příjezdu do daného města.

My si vybrali březen a rozhodli se ji projet za 3 týdny téměř celou od západní po východní část. Sever ostrova jsme z našeho plánu vynechali kvůli velkému výskytu malárie, a jelikož zde prý není po občanské válce stále zcela bezpečno.

Většina lidí začíná trasu ve městě Colombo či nedalekém Negombo, odkud pokračují směrem na východ do středu ostrova, a dále se vydávají ještě více na východ nebo zamíří rovnou na jih. Podstatě si udělají okruh po směru hodinových ručiček. Naše trasa začala ve městě Negombo a pokračovala v opačném směru. Vydali jsme se při západním pobřeží na jih, odsud do středu ostrova a zpět na letiště. Kdybych se sem však vydal znovu jel bych také od středu ostrova na jih a pak při pobřeží zpět. Doprava na pobřeží mi přijde rychlejší a méně komplikovaná.

Negombo

Po příletu na Srí Lanku jsme si ihned na letišti proměnili EURa za Srí Lanskou rupii (LKR) a šli hledat odvoz na hotel, který jsme si jako jediný dopředu rezervovali, abychom se v klidu vyspali a pohodlně aklimatizovali. Zdejší časový posun je 4,5 hodiny.  Po příjezdu je člověk okamžitě vystaven náletu místních taxikářů, neboli tuk tukářů, kteří se předhání, kdo má lepšího kamaráda s penzionem. Taxikář, který nás vezl, vůbec nevěděl, kde náš hotel je i když nás ujišťoval, že přesně ví kde to je. Ale díky aplikaci v telefonu MAPS.ME jsme ho navigovali a zároveň neustále kontrolovali, aby nás nevezl někam do neznáma a navíc oklikou, abychom mu víc zaplatili. Proto je dobré si před jízdou vždy určit cenu, za kterou se pojede.

Jelikož jsme přijeli hlavně za přírodou, dali jsme jen okrajovou návštěvu centra města Negombo na kolech, což se vyklubalo v nezapomenutelný zážitek.

Následně jsme se vydali na výlet lodí do Negombo Lagoon. Bohužel k našemu zklamání byla k vidění spousta ostrovů porostlých mangovými porosty a v nich uchycené odpadky a pet láhve. Místní odpadky není kam vyvážet, jediná spalovna odpadu je v hlavním městě, a tak jsou odpadky opravdu úplně všude a nádherná okolní příroda tím trpí. Asi to k tomu tady patří, ale proto jsme hned třetí den popojeli do Bentoty.

Bentota

Cesta vlakem z Negomba na jih do Bentoty vede při krásném západním pobřeží, kde se palmy střídají s nádhernými plážemi. Bohužel, pokud se projíždí přes menší město, všude kolem opět vidíte hromady odpadků a mezi nimi pobíhající psi a pasoucí se krávy. Po příjezdu na nádraží v Bentotě nás čekala opět hromada tuk tukářů. Vždy je lepší mít v záloze ubytování přes booking s možností bezplatného storna a přesto si nechat tuktukářem ukázat vše v okolí, a pak se rozhodnout. Tuktukář vás totiž nejspíš vždy vezme nejdříve za někým, s kým je domluvený a má z toho provize. Náš malý penzion Palm Beach Inn & Sea Shells Cabanas v Bentotě byl pouhých 100 metrů od pláže, ke které vedl tunel ze stromů, opravdová nádhera.

Kousek od Bentoty se nachází želví útulek v Kosgodě, kde vám ukáží želvy od těch nejmenších, které si můžete pochovat, až po velké, které bohužel zraněné od rybářských sítí či slepé zde jsou prakticky na dožití. Nedaleko od tohoto útulku je botanická zahrada se vstupem zdarma. Místní vám zde ukáží veškeré bylinky, poví, na co které jsou, na závěr vám dají masáž krku nebo nohou a odvedou do krámku, kde se očekává, že si něco koupíte. Minimálně je vhodné dát dotyčnému masérovi něco málo za odvedenou práci. My dali cca 300 LKR, což je u nás asi 50 korun.

Hikkaduwa

Cestou autobusem do Hikkaduwy je možné navštívit Muzeum Tsunami, které leží hned u silnice. Vstupné je zde dobrovolné, ale nesmí se fotit. Samotná Hikkaduwa je ráj pro surfaře. Turismus je zde už velmi znát, všude velké hotely, spousta turistů a vše s tím spojené. Chcete-li si půjčit surf nebo najmout přímo učitele, který vám se začátky na surfu pomůže, v Hikkaduwě jste na pravém místě. Nicméně vzhledem k turismu ve městě, jsou ceny poněkud přemrštěné, cca 3500 LKR na osobu za hodinu. I tak jsme si surf zde alespoň vyzkoušeli, začátky nic moc, místo je vhodné díky silnějším spodním proudům spíše pro pokročilé, ale aspoň jsme to zkusili.

Surfařská pláž v Hikkaduwě

Ve velkých městech, jako je Hikkaduwa, kde jsou v úzkých uličkách stoky na odtok vody, je nebezpečí výskytu hadů, proto raději choďte vždy dál od kraje cesty.

Udělat si odsud můžete výlet do dolu na měsíční kámen, který je prý jediný na světě. Vaší další možností je výlet do nádherné čisté laguny se spoustou ptactva Maduganga Lake. Lodivod vám zastaví na různých ostrůvcích, kde mají mniši klášter nebo farmu na skořici. V porostech na březích lze vidět opice spoustu ptáků a varany.

Chcete-li se v Hikkaduwě dobře najíst, můžu doporučit příjemnou rodinou restauraci, Home Grown Rice & Curry restaurant, kde vaří výborně za skvělé ceny. Doporučuji si určitě udělat rezervaci.

Jedno z jídel v Home Grown Rice & Curry - obě jídla dohromady za cca 150 korun 

Galle

V tomto městě jsme se zdrželi v bývalé Holandské pevnosti, která je centrem turistického ruchu. Je zde k vidění All Saints Church, Námořní muzeum či třeba Historické muzeum.

Úzké uličky, malebné krámky a mohutné hradby, ze kterých je vidět na širé moře nebo na sousedící velký stadion na cricket. V průvodci Lonely Planet je možno si najít trasy, kudy se vydat, abyste stihli obejít celou pevnost za jeden den. Na východní straně hradeb lze vidět přístav, a když budete mít štěstí, i želvy plovoucí při útesech. Na jihu je dominantou maják, pod kterým se rozprostírá pláž, kde se dá koupat. Na západní straně jsou hradby asi nejvyšší a je odtud krásný výhled na západ slunce. Je dobré sem zajít chvíli před západem, protože se zde shlukuje spousta lidí, aby si zabrali nejlepší místo.

Ačkoliv se v Galle dá najít pěkný hotel za rozumnou cenu, co se týče restaurací, je zde celkem draho. Přesto najít v restauraci nějaké volné místo také není úplně jednoduché.

Cesta do Mirissi a Virgin white tea plantation

Konečně se dostáváme trochu více do pralesa. Cestou autobusem do Mirissi je možné zastavit na zastávce, odkud si lze najmout tuk-tuk na čajovou plantáž Virgin white tea vzdálenou cca 20 minut. Po příjezdu se vás ujme průvodce, který vás provede celou plantáží, dá vám ochutnat z jejich nabídky čajů v chatě na kopci, ukáže a vysvětlí kompletní výrobu čaje. Po skončení prohlídky nás zavedl do místního krámku, kde byla ochutnávka všech čajů, které tam pěstují, abychom si mohli vybrat ten pravý. Ceny nejsou úplně nejnižší, ale pokud chcete opravdu pravý Virgin white tea, jste na správném místě.

Mirissa

Mirissa je městem plážových barů a surfařů. Nachází se zde surfhouse, který provozuje Češka Bára. Pokud má místo, ráda vás ubytuje a poradí s výlety po okolí a hlavně má svého známého tuktukáře, který nás všude vozil za místní ceny a ne za ceny pro turisty. V Mirisse jsme chtěli pobýt dva dny a pokračovat dál. Nakonec jsme tam zůstali 5 dní, kdy jsme přes den jezdili na výlety a po večerech popíjeli s lidmi z ČR, sdělovali si zážitky a tipy kam se dál podívat. Mirissa je celkem velké město a je zde i pár výborných restaurací.

Hadí farma

První výlet z Mirissi byl na hadí farmu. Domluveným tuk-tukem jsme jeli asi hodinu do džungle. Řidič nám zastavil všude, kde jsme chtěli fotit, nebo kde bylo něco zajímavého, zastavil sám od sebe. Po příjezdu nás přivítal místní haďák, který v garáži choval hady a pavouky chycené v džungli.

Některé nejedovaté nám hodil kolem krku, tedy pokud jsme k tomu svolili. Následovalo několik příběhů o tom, jak přežil 3 kousnutí od smrtelně jedovatých hadů a vše vyléčil místními bylinkami ajurvedou.

Sinharaja forest

Prales Sinharaja se nachází asi hodinu jízdy od Mirissi. V pralese je několik tras, které si lze zvolit a podle toho se musí i vstávat. Čím delší trasa, tím víc vodopádů je k vidění. My si zvolili 4 hodinovou a poté se vrátili do Mirissi. Průvodce nás provedl po lese a pověděl, co vše je zde možné vidět. Pokud budete mít štěstí, spatříte na vlastní oči hady, opice, divoké kohouty či varany, a to opravdu hodně z blízka. Výlet se ukončil u vodopádu, kde se dalo vykoupat, což přišlo vskutku vhod, jelikož v lese je vlhko a horko.

Koupání v Sinharaja forest

Výlet za velrybami

Jih země je dobrý na pozorování velryb, proto jsme si zaplatili výlet na oceán. Nástup byl ráno kolem 5 hodiny na loď, kde bylo asi 60 lidí.  Z výletu jsem měl dost smíšené pocity, čekal jsem od toho víc. 8 hodin plutí na vodě sem tam, hledání velryb bez jakékoliv techniky, sonaru. Po 4 hodinách vyhlížení jsme uviděli dvě velryby, které asi 10 minut pluli kousek od nás. V tu chvíli se lidi nahrnuly na jednu stranu lodi, vypadalo to, že se snad převrátíme. Jakmile zmizeli, řekli nám, že je hotovo a jeli jsme zpět. Cestou zpět jsme potkali obrovské hejno delfínů, což mi trochu zvedlo náladu.

Cesta do Hambantoty a Národní park Yala

Po celodenním přesunu autobusem z Mirissi jsme toho měli dost a nechali si dohodit výlet do Národního parku Yala včetně ubytování ve městě Hambantota, odkud jsme vyráželi následující ráno. Hned na začátek je nutné říct, že za nás dáváme velké mínus tomuto parku. Celý park je jedno velké lákadlo na turisty, kde se z vás snaží vytlačit co nejvíce peněz. Cena vstupu do parku Yala byla stejná, jako uváděl průvodce Lonely Planet. Auta, kterými je možné jet, jsou 3 typů. Od nejhoršího po (rádoby) luxusní nové auto. Nenuceně jsme byli tlačeni do luxusního typu, že je prý tišší a zvěř se nebude plašit. Plus samozřejmě průvodce. Ráno vstávání na půl 5 abychom byli brzo v parku a viděli co nejvíce zvířat.

Náš průvodce byl řidič, který nám řekl o zvířatech asi tolik, co by řeklo dítě na prvním stupni základní školy. Výběru auta jsme litovali ihned, protože do parku najednou vjede asi 100 aut, takže pokud máte super luxusní nebo obyčejné, žádný rozdíl nevidíte. Řidič jezdil po parku zřejmě po předem naučených trasách, takže, pokud na těch trasách nebylo nic, nic jste neviděli. Na druhou stranu není to ZOO, zvířata tam žijí na velkých plochách, aby měli pocit svobody, a tak pokud nebudete mít štěstí, nemusíte potkat žádné, krom buvolů, krokodýlů válejících se u vodních toků a varanů. Proto doporučuji zařídit si nějakého oficiálního průvodce a auto opravdu není potřeba brát to nejdražší.

Cesta z Hambantoty a Ella

Na cestu z Hambantoty do Elly jsme si pronajali tuk tuk, kdy cesta trvala asi cca 3 hodiny s různými zastávkami. Jednou z nich byla zastávka u vodopádu Ravana falls, další u stánku, kde nám paní udělala drink z jejich místního ovoce.

Ella je vesnička v horách, z níž vedou cesty do okolních kopců. Nejznámější je asi Ella Rock. Trasa na Ella Rock vede od nádraží po kolejích, kde pak uhnete do polí a dále pak do lesů. Cestou je třeba dávat pozor na díry při cestách, ve kterých jsou jedovatí hadi (kobry). Průvodce si lze pronajmout za cca 2 000 rupií. Cestou nahoru se vám otevírají krásné výhledy na údolí a okolní kopce. Na vrcholu Ella Rock si můžete pak na osvěžení zakoupit kokos. Při dobré viditelnosti je prý vidět až na pobřeží.

Ella je známá hlavně kvůli železniční trati Haputale - Ella, která patří mezi nejkrásnější vlakové trati na světě. Koleje se kroutí mezi čajovými plantážemi, které doslova zeleně svítí. Je možné zahlédnout i sběračky přímo při sbírání čaje.

Haputale a Lipton seat

Haputale je pěkné horské město odkud je ideální cesta na Lipton seat. Hned u nádraží je restaurace, kde se dá dobře najíst za rozumné peníze. Je tam wifi, takže si můžete rovnou najít něco na přespání, anebo stačí vyjít na hlavní ulici a lidi vám začnou nabízet vizitky a adresy s jejich penziony.

Cesta z Lipton seat do továrny na čaj

Na Lipton seat se dá sehnat tuk tuk. Doporučuji vyjet brzo ráno, východ slunce přímo na vrcholu Lipton seat ve výšce 2217 m.n.m. opravdu stojí za to. Je to takový konec světa. Tuk tukem jsme se nechali vyhodit u závory, odkud dále tuk tukáři nesmějí. Na vrcholu je malá vyhlídková plošina, ze které je výhled do 360 stupňů.

Cena na to, že to je na takovém místě, je velmi příjemná. Neruší vás ani dotěrné opice, které místní odhání klacky.

Dolů jsme šli pěšky asi hodinu až k továrně, kde na nás tuktukář počkal. Cesta dolů se klikatí mezi plantážemi a potkáváte sběračky, jak jdou do práce. Pokud si budete chtít zkrátit cestu přes plantáže, dejte velký pozor na všudy přítomné hady. Dole jsme navštívili ještě továrnu na čaj s ochutnávkou a možností nákupu. Skutečně doporučuji vyjet co nejdříve nahoru, nejen že tam budete sami, ale jakmile začne teplota stoupat je cesta velmi náročná. Toto místo je jedno z top, které jsem na Srí Lance navštívil.

Nuwara Eliya

Přesun vlakem a autobusem do Nuwary Eliyi trvá asi 4 hodiny. Nuwara Eliya je město ležící u jezera Gregory. Nachází se zde pěkný Victoria park, vstupné je zde klasicky upravené pro turisty, místní to mají za hubičku, turisti za 300 rupií. V parku však můžete být, jak dlouho chcete a krásně relaxovat. Naproti je market place, kde se dá nakoupit vše co je třeba.

Náhorní plošina Horton plains a End of the world

Ve městě Nuwara Eliya se dá sehnat průvodce na trasu po náhorní plošině Horton plains až na End of the world, ale není to úplně nezbytné. Stačí si najít odvoz k hlavní bráně a trasa je formou okruhu, tudíž nejde zabloudit, i když půjdete po vlastní ose.

Cestou zpět už je slunce výš a pálí, trasa ale vede lesem, takže půjdete ve stínu. Cestou k End of the World jsou jezírka, potoky a krásné výhledy na okolní kopce. Příroda je zde nádherně kopcovitá. Další z mých top míst na Srí Lance. Samotná vyhlídka End of the world je neskutečná, i když výhled čekáte krásný, i tak budete překvapeni. Všude kolem nádherně tvarovaná krajina porostlá zelení a k tomu sráz k vesničce pod vyhlídkou asi 500 metrů. End of the world se nachází zhruba v polovině okružní trasy, odkud se dále pokračuje kolem vodopádů, ke kterým musíte kousek uhnout z cesty, ale určitě se to vyplatí. Za End of the world je další vyhlídka - Small end of the world, která podle mě poskytuje možná ještě lepší výhled, navíc na ni moc lidí nechodí a byli jsme tam tak prakticky sami. Zbytek trasy už se více méně nic zvláštního vidět nedá.

Delhousie a Adam's Peak

Cesta do Delhousie stála za to. Jeli jsme nacpaným autobusem asi hodinu po úzkých cestičkách mezi kopci, kdy někdy kolo bylo skoro mimo silnici ve vzduchu. Opravdu radši nekoukat z okýnek, pro místní ale zřejmě nic nového. Přijeli jsme do města někdy před setměním, protože na vrchol Adam's Peak se vychází kolem 1 hodiny ranní, aby se vyšlo nahoru a stihl se východ slunce. Našli jsme si penzion napsaný v průvodci Lonely Planet, pokoj dražší, ale trochu jsme cenu usmlouvali. Společná večeře s ostatními ubytovanými, malý odpočinek, v 1 hodinu ráno budík a jde se.

Východ slunce na vrcholu Adams peak

Není třeba baterky ani čelovky, cesta nahoru je osvětlená lampami. Vzali jsme jen pití, ale cestou nahoru je spousta stánků, takže není nutné ani moc šetřit vodou. Nahoru se dere opravdu spousta lidí, jdete furt do schodů, kterých je snad 5 000 (přesně sem to nepočítal), kolem jen lidi a tma. Ke konci, kdy už je kopec opravdu strmý, jsou schody čím dál více příkré. Když svítalo, otočil jsem se směrem dolů, a trochu se mi zatočila hlava. Když jdete v noci a kolem není nic vidět, a pak se otočíte a vidíte tu obrovskou díru pod vámi, docela slušný pocit. Na vrcholu nás čekala fronta, protože po výstupu všichni šli do chrámu, kde dali malý dar místním mnichům. Musí se zde chodit na boso, je zde dokonce policie, která na to dohlíží. Boty si můžete odložit před vstupem, ale v té hromadě cizích bot byste je asi nenašli. Nahoře jsme si zabrali místa a čekali na východ slunce spolu dalšími asi 300 lidmi! Crazy.

Opravdu krásný výhled a za cca 20 minut je po všem, lidi se seberou a odchází. My přecházíme na druhou stranu a čekáme, až slunce ozáří horu a její stín je pak vidět na dalších kopcích, opět nádhera. Po skončení slunečního představení si procházíme chrám, po stranách jsou udělány noclehy pro lidi, kteří jsou unaveni. Je čas se sbalit, sejít dolů, vzít batohy a vyrazit směr Kandy.

Kandy

Kandy je docela velké město, avšak pro nás hlavně základna na výlet do Dambully. V hotelu jsme si domluvili s pánem, že nás do skalního chrámu v Dambulle a k Sigirii vezme jeho otec. Druhý den ráno nás nabral postarší pán, cestou nám vysvětlil, že vstup na Sigirii je drahý, je tam moc lidí, a že prý ví o místě podobném kousek od Sigirii, a bylo dobře, že jsme ho poslechli. Vyvezl nás na krásné místo, po krátkém stoupání se nám naskytl výhled nad okolní džunglí a na chrámový komplex na Sigirii. Bylo nás tam asi jen 10, takže klid a člověk si mohl užít v tichu tu krásu kolem.

Koupání slona v řece

Poté jsme nasedli do auta a jeli směr Dambulla. Cestou jsme potkali koupajícího se slona, kterého nám bylo dovoleno vykoupat za menší poplatek. Po příjezdu do Dambully na skalní chrám nás okamžitě zaujala obří zlatá socha Budhy. Po cca 15 minutách chůze v děsném vedru jsme se z parkoviště dostali až ke vstupu do chrámu. Vstup opět jen bez bot, a tak jsme je ponechali osudu u vstupu a vešli. Skalní chrám se skládá z cca 5 jeskyní, které jsou spojeny zastřešenou chodbou, a velkého nádvoří.

Nicméně na kráse to neubralo. Po návratu zpět na parkoviště jsme se vydali opět směr Kandy a večer zašli na představení v místním kulturním středisku. Cestou tam a zpět se jde po schodech kde je spousta opic. A pokud si nesete nějaké jídlo, buďte si jisti, že ho budou chtít taky a budou dotěrné. Kamarád musel dokonce zahodit zmrzlinu, protože se na něj vrhla tlupa opic.

Z Kandy do Mirissy

Další den už nás čekala cesta převážně vlakem přes Negombo zpět do Mirissy, kde jsme si předtím nechali pár věcí. Cesta trvala celý den, bylo to naprosto šílené. Dopoledne jsme v Mirisse dali ještě malý výlet do místní školy, kde jsme chtěli rozdat nějaké sladkosti dětem. Druhý den ráno byl v plánu poslední surf, ale kamarád si při dělání snídaně pořezal ruku. Takže místo surfu jsme volali tuktuk a jízdou jako z Kobry 11 nás dovezl do nejbližší nemocnice, kde mu místní doktor House ruku sešil. Udělal mu na 3 prstech několik stehů a moc hezký bambule z obvazů. A tak jsme k večeru sedli na bus a jeli směr Negombo a letiště.

Moje první dovolená bez cestovky a hned do ráje :). Člověk získal mnohem víc, než čekal – nezapomenutelné zážitky, poznal nová místa a nejvíc získal zkušenosti. Pokud čas a peníze dovolí, určitě se tam ještě někdy vrátím.