Úředním jazykem je kazaština, ale jelikož mateřštinu ji nemá ani 50 % obyvatel, dostala ruština statut jazyka oficiálního. Oba dva jazyky jsou na všech školách v Kazachstánu povinným vyučovacím předmětem. Většina nápisů je dvojjazyčná. Není těžké najít někoho, kdo kazašsky nerozumí, ale rusky se domluvíte prakticky s každým.
Oba jazyky používají jako písmo azbuku, kazaština jako turkický jazyk plánuje přejít do roku 2025 na latinku.
V kazašských školách je povinným vyučovacím jazykem i angličtina, tudíž by neměl být problém se s mladší generací dorozumět i anglicky. Pokud neovládáte ruštinu, naučte se před cestou alespoň číst azbuku, určitě se vám to vyplatí.
Kultura a kazašský způsob života
Kazachstán se považuje za mnohonárodnostní stát. Snahy osídlit a začít obdělávat liduprázdné kazašské stepi pocházejí z počátku 20. století, kdy sem byli zváni zemědělci z celé Evropy a zato, že se tu usadí a začnou spravovat své hospodářství, jim byly slibovány četné výhody a bezplatné přidělení půdy. Těmto výzvám uposlechlo mnoho rodin z celé Evropy.
Později za Stalinovy éry se nehostinné kazašské stepi staly místem pro pracovní tábory pro nepohodlné občany, nejen ze SSSR, ale i z dalších částí Evropy. Stalin také ze strategických důvodů přesouval do Kazachstánu celé národy z jiných částí SSSR, například z obavy, aby Korejci žijící na Dálném východě nekolaborovali s Japonci, tak je všechny přemístil do kazašských stepí. V dobách SSSR sem za prací přišlo mnoho Rusů. Výsledkem je, že tu nyní již v několikáté generaci žijí příslušníci více než sta různých národů a národností, včetně Čechů a Slováků.
Kazaši tvoří pouze 57 % obyvatelstva. Tento podíl se ale v důsledku vysoké porodnosti kazašských žen zvyšuje. Rusů je ca. 20 %, dalšími početnými národy tu jsou Ukrajinci, Uzbeci, Němci, Korejci. Většina ne-Kazachů i mnoho Kazachů mají za mateřštinu ruštinu, nikoliv kazachštinu.
Kazašská etika
Invalidé mají na nádražích a v dalších zařízeních zvláštní pokladny, na přechodech pro chodce mají zvláštní tlačítka, a na každém parkovišti mají vyhrazená místa. Ve frontách mají přednost. V autobusech muži pouštějí ženy sednout. Muž si nesedne, dokud v autobuse nějaká žena, byť mladá, stojí.
