Uprostřed nehostinného paraguajského Chaca najdou cestovatelé malé překvapení v podobě osad založených německy mluvícími příslušníky křesťanské sekty mennonitů.
Kdo jsou mennonité
Osud přílušníků této náboženské sekty je více než spletitý. Mennonité jsou součástí hnutí novokřtěnců a žijí podle učení Menna Simonse, fríského (Frísko nyní leží v severním Německu a východním Holandsku) náboženského reformátora, který žil na přelomu 15. a 16. století. Tento byl dobrým reformátorem a zakládal sbory po celé Evropě a pro své "ovečky" psal náboženské knihy a traktáty. Jeho stoupenci jsou pevní ve víře, pracovití, odpovědní a jsou to dobří řemeslníci a organizátoři. Bohužel mennonité byli po staletí v Evropě pronásledováni a tak hledali nová místa pro klidný život ve své komunitě. Ti, co se nakonec usídlili v Paraguaji, absolvovali velmi složitou cestu.
Filadelfia: Muzeum zakladatelů obce
Historie paraguajských mennonitů
Kateřina Veliká, původem Prušanka, tedy Němka, pozvala mennonity do Ruska, kde jim ve stepi u Kaspického moře přidělila půdu. Mennonitům se v Rusku dařilo, založili tam několik prospívajících osad a našli místo ke klidnému životu podle zásad své víry. Spokojeně si tam žili až do nástupu J. V. Stalina k moci. Tento je vykázal zpět do jejich pravlasti, do Německa. Německo v době národního socialismu o ně, jakož o sektu odmítající sloužit v armádě, nemělo zájem. Přijalo je, ale vystavilo jim doklady, které potvrzovaly, že mennonité jsou osobami německého původu, ale jsou bez státního občanství. S těmito doklady se mennonité vypravili do Kanady a odtamtud dále na jih. Dnes jsou jejich kolonie roztroušeny od Kanady až po Paraguay a Brazílii.
První mennonité přišli do Paraguaje ve značně zuboženém stavu ve třicátých letech 20. století. Paraguay je přijala, přidělila jim půdu a dokonce je osvobodila od služby v armádě a i od placení daní, což platí dodnes. Nebylo to ovšem zadarmo. Chaco je nehostinnou oblastí, kde zemědělství vyžaduje mnohem větší úsilí a péči než v jiných oblastech. Druhým důvodem přijetí mennonitů bylo to, že v té době vedla Paraguay válku se sousední Bolivií právě o velmi řídce osídlené Chaco a tak se jí hodilo oblast někým osídlit. Mennonitské kolonie se ve svém počátku stávaly cílem bolivijských náletů a nájezdů indiánských kmenů z okolí.
Filadelfia: Park s památníkem k výročí založení obce
Paraguajští mennonité dnes
Dnes žije v Chacu ca. 7 000 mennonitů v několika desítkách obcí, největšími centry jsou Filadelfia, Loma Plata a Neu-Halbstadt. Mennonité stále mluví jazykem svého "otce" – německy. Ovládají jak moderní němčinu, tak Plattdeutsch, což je historická němčina, kterou v dnešním Německu ovládá jen málokdo. Mennonité žijí ve své komunitě, nemísí se s okolním obyvatelstvem, sňatky zde připadají v úvahu jen mezi členy komunity, to ale neznamená, že jen z jednoho města, ale do paraguajských kolonií se přivdávají či přižeňují mennonité z jiných kolonií i zahraničních.
Mennonitům se díky jejich pracovitosti, životě v těsně semknutém společenství a dodržování zásad své víry podařilo téměř nemožné. Podařilo se jim nastavit zásady pokojného soužití s okolními indiánskými kmeny, vybudovat zemědělský chov a výrobu, díky níž jsou soběstační a dokáží zásobovat i paraguajské obchody, dále vybudovali několik průmyslových podniků, systém vzdělávání a zdravotní péče. Mennonité do poměrně zaostalé oblasti přinesli řád, organizaci a moderní výrobní postupy.
Lidé tu žijí družstevnickým způsobem. Všichni jsou členy družstva, které jim poskytuje zdravotní péči na paraguajské poměry na velmi vysoké úrovni, veterinární péči domácím a chovným zvířatům a samozřejmě bezplatné vzdělávání pro děti svých členů, které je opět na vyšší úrovni než paraguajské školství. Družstvo provozuje také zemědělské a průmyslové podniky, domovy pro seniory a další sociální služby. V každé kolonii je velký družstevní velmi dobře zásobovaný supermarket, kam členové družstva mohou chodit na nákupy i bez peněz, hodnota nákupu se jim odečítá od výdělku, neboť většina místních v družstevních zařízeních také pracuje. To ovšem neznamená, že místních služeb nemohou využívat nečlenové družstva, ti si jen služby musí zaplatit. Ať družstevnický život se nám zdá jakkoliv úsměvný, mennonitské kolonie dokazují, že to je velmi dobrý způsob, jak přežít v nehostinných podmínkách. Vzhledově i stylem odívání se mennonité od Paguajců liší – vypadají zcela evropsky. Všechny mennonitské kolonie mají kompletní městskou infrastrukturu.
Filadelfia: Vjezd k místnímu supermarketu
Budete-li se bavit s místními tak na dotaz, zda se nechtějí přestěhovat do Německa, uslyšíte odpovědi typu: "Co bychom tam dělali, my jsme Jihoameričané!" nebo "Oni nás poslali pryč." Německo dnes kolonie podporuje především v oblasti školství. Místní školy mají punc "německá škola v zahraničí." Kromě vzdělávání učitelů a poskytování jazykových učebnic a podpory jazykové přípravy žáků poskytuje Německo stipendia pro studium i jiných oborů. Mnoho mennonitských lékařů, inženýrů, zemědělců, veterinářů či specialistů z jiných oborů získalo kvalifikaci v Německu. Téměř všichni se po studiích vrátili domů a nabyté vědomosti využívají ve prospěch své komunity. Budete-li se místních ptát, zda již byly někdy v Německu, zjistítě, že Německo jich navštívilo poměrně málo, rozhodně méně než 50 %. V posledních letech začaly kolonie naopak přitahovat Němce, kteří chtějí důchod strávit v levnější zemi s teplým klimatem a v tomto jsou paraguajské kolonie optimálním cílem, neboť není třeba se učit novému jazyku. Taktéž sem přesídlilo i pár Němců, kteří jsou nábožensky ladění a zde mají totiž na svou víru více času než doma. Ovšem vzhledem ke vzdálenosti od Německa toto zdaleka není masovým jevem.
Do mennonitských kolonií se nejezdí za historickými památkami, v každé z kolonií je několik kostelů, upravených parků, památník prvním osadníkům a muzeum historie zdejšího osídlení. Do kolonií se přijíždí za zvláštní specifickou atmosférou, vyspělou kulturou a neobvyklými pocity. Zkrátka za kouskem Evropy dvacátého století v odlehlé nehostinné jihoamerické pampě.
Napiš komentář