Někdo je rozený cestovatel a nebojí se jít i třeba za prací na léto do neznáma, jiný se zase naopak obává toho, co ho může v zahraničí potkat a proto hledá nějaké jistoty. Dobrým způsobem jak si zajistit práci již z České republiky je právě oslovení zprostředkující agentury.
Zvedací most spojující východ a západ Whitby
Já sám bych se určitě řadil k té druhé skupině. Bylo to vlastně takové moje první vyjetí někam dál. Všechno to začalo tím, že jsem si po večerech googlil možnosti jak a kam vyjet za prací a právě to mě zavedlo na stránky agentury Student agency. Pracovní pobyty přes agentury mají nesporné výhody v tom, že obvykle získáte jisté pracovní místo ještě před tím než odjedete. Nevýhodou je, že za to zaplatíte poměrně tučné peníze v mém případě konkrétně kolem 13 tis. Kč. Tato cena by měla zahrnovat i služby, které agentura poskytne. Jediná rada co se mi hodila, byla ohledně pojištění ve Velké Británii, ale i to se dá bezpečně zjistit na internetu. A poslední nevýhodou je, že většinou dostanete 1 nabídku práce a pokud ji odmítnete, je dost možné, že další jiná nepřijde.
Vždycky jsem byl jaksi nadchnutý vycestovat do Británie a teď jsem doufal, že se mi to konečně podaří. Kvůli tomu jsem rychle zvládnul zkouškové na VŠ a měl jsem zadané datum možného nástupu už někdy kolem 20. Června. Po dlouhém čekání, kdy už jsem si skoro myslel, že nic nedostanu, jsem se dočkal. Absolvoval jsem pohovor se zaměstnavatelkou, která mě zavolala na mobil z Anglie, krátce mi popsala práci, a co by ode mě očekávala. Jednalo se o práci v ubytovacím zařízení, jak jsem z popisu vyrozuměl, měl jsem tam být takový kluk pro všechno – od vaření, servírování snídaní až po stlaní postelí a zvedání telefonů, pozice se nazývala vznešeně general assistant. I když to neznělo příliš vábně, byl jsem skálopevně rozhodnut to vzít, neboť jsem věděl, že další příležitost tohle léto už zřejmě nebude. Zaměstnavatelka mě po pár dnech odpověděla pozitivně a tak jsem 12. července už svištěl nad kanálem vstříc novému dobrodružství.
Měl jsem pracovat ve městečku Whitby, které leží zhruba tak ve středu Anglie na východním pobřeží. Letěl jsem se společností Easyjet (let jsem si našel přes stránky Pelikan, což je pro mě něco jako idos, ale pro letadla) do Manchesteru a potom vlakem do Scarborough, které už bylo nedaleko mého cíle. Celkově mě let vyšel na 5500 korun , včetně zpáteční ještě je však potřeba zdůraznit cestu vlakem. Velice důležitá věc co Vám určitě v agentuře neřeknou je to, jak moc se vyplatí si zarezervovat vlak předem – zaplatíte více než o 60% méně. Věřte, že je velký rozdíl platit 57 liber a 20 liber. Lístek se dá koupit dopředu na www.nationalrail.co.uk a můžete bez problému platit jakoukoliv platební kartou, pokud není britská, máte však jedinou možnost jak si vyzvednout lístek, a to v automatu na nádraží.
Výhled na zříceninu opatství Whitby Abbey
Ve Scarborough mě vyzvedla má šéfová, jménem Marta, a odvezla mě do Whitby. Přijeli jsme pozdě večer, a proto jsem šel rovnou spát na první noc, však asi nikdy nezapomenu. Při pomyšlení, že v místnosti, kde jsem se právě ocitnul, budu muset strávit 2,5 měsíce, mě krapet přepadla úzkost. Byla to vlhká a možná i trochu plesnivá přízemní (skoro sklepní) komora, kam sotva šlo malým okýnkem slunce. Nicméně jsem si po pár dnech zvykl, stejně jako na úkoly, které mě Marta zadávala, ačkoliv se jí vždy něco nelíbilo – většinou to byli hlouposti. Z té ženy prostě šel respekt. V domě jsem nebyl sám, byla tam se mnou jedna dívka z Polska, šéfová sama bydlela asi 30 minut opodál, tak nás jen jezdila kontrolovat.
S Polkou jsem se rychle sblížil, protože to byl jediný člověk, kterého jsem tam zpočátku znal. Její příběh byl tak trochu absurdní. Stejně jako já i ona si sehnala práci díky agentuře. Bohužel pro ni, však Marta nesdílela nadšení nad jejím pracovním výkonem a zejména spolehlivostí. Proto ji v podstatě vykopla. Měla s Martou dohodu, že tam může být a pomáhat mi a na oplátku dostávala slevu na ubytování (měla normální pokoj pro hosty). Takže moji milou kamarádku museli myšlenky na to, že si něco vydělá docela přejít. Co si však pamatuji, dokázala sehnat po pár od mého příjezdu brigádu jako číšnice, takže tak nějak vycházela. Když jsem postupně poznal, jak se věci mají, bylo mi ji spíše líto, protože ona byla v celém domě sama a nebýt ji, asi bych to taky nezvládl tak dobře. Být v takovém guest housu sám celých 2,5 měsíce, to si nedokážu představit.
Vtipné taky bylo, že naše ubytovací zařízení, na úrovni lepšího hostelu, zelo přes týden prázdnotou. A majitelka žila jen z toho, že pátek a sobota bylo plno. I proto mě v podstatě mohla nabídnout jen poloviční úvazek s tím, že budu dělat o pár hodin víc a budu mít zadarmo ubytování. Takže mě nakonec přišlo, že dělám full-time za cenu part-time. Naštěstí hodiny navíc spočívali v tom, že jsem musel být v guest housu v podstatě jako recepční, takže jsem si mohl i číst nebo koukat na film během toho.
Yorkshire Wheel v Yorku
Brzo jsem pochopil proč náš guest house neprosperuje tak, jak by mohl. Marta totiž byla neuvěřitelně špatná podnikatelka. Nevím jak je to v dnešní době vůbec možné, ale nepřijímala platby platebními kartami a ani internetové platby. Při rezervaci chtěla poslat šek dopředu poštou. Často jsem hledal slova, jak to vysvětlit zděšeným zákazníkům. Dalším problémem bylo, že jsme neměli Wi-fi, kterou v dnešní době lidé hodně poptávají. Důvod? Marta si myslela, že je to zdraví škodlivé. A mohl bych pokračovat i dál, ale tohle jsou asi nejzásadnější věci.
I přes tyto obtíže jsem si léto v Anglii krásně užil. Určitě můžu doporučit navštívit Whitby, je to krásné turistické městečko s bohatou historií. A když vyrazíte do pubu, snadno se můžete dát do řeči s někým místním. A můžete i očekávat, že se vás budou dost vyptávat, jsou totiž celkem zvědaví. Okolo toho bylo i dost ke zhlédnutí, procestoval jsem Newcastle, Manchester, York, Scarborough, Middlesborough a další zajímavá města. Zpátky jsem odjížděl se zhruba 500-ti librami. Což odpovídalo skoro nákladům. Díky výletům jsem byl trochu v mínusu. Ale zážitky a zkušenosti ty bych ocenil rozhodně navíc. A taky si myslím, že příště už si lousknu i jiné způsoby sehnání práce, než přes agenturu. Ale na poprvé to bylo super. Cestování je zábava a dokáže člověka neuvěřitelně obohatit.
Komentáře k článku
Vlož komentář