Jana Porcalová
Dávno, dávno již tomu. Nočním vlakem do Bergenu (zaspala jsem příjezd, buzení průvodčím a tak rychlý výstup skoro s botami v zubech). Z místního autobusáku dál autobusem (tuším č.stání 21) do Troldhaugenu. Bohužel - další smůla - řidič asi nerozuměl mému tanečku, že mne má upozornit na výstup, přejela jsem na konečnou, ale nechal mne s ním se vrátit. Dál už idyla, krásná cesta podzimním lesoparkem, říjnové ráno, tudíž žádní turisté. Vnitřní prohlídku krásné vilky jsem z úsporných důvodů vynechala, špiclovala jsem ale sklem ve dveřích chatky skromné zařízení, kde Grieg skládal - pianino, gauč, u okna s výhledem na vodní plochu psací stůl s dřevěným křesílkem s područkami. Ve skále vytesaný koncertní sál otevřený skleněnou stěnou k chatce a vodě. První sluneční paprsky rozpouští mlhu a jinovatku a přichází těžká romantika tohoto krásného přírodního koutku, kde věřím, že se noty ke skládání daly přímo kolem sbírat. Doráží první návštěvníci, tak ještě zamířím ke skalnímu hrobu Edvarda a jeho ženy Niny. Díky, Pane skladateli, že jsem tu "live" mohla prožít to krásné Ráno na Troldhaugenu z Vašeho Peer Gynta.
