Vodopády Iquazú, neboli portugalsky Iguaçu, jsou jedněmi z největších vodopádů na naší planetě a úžasným přírodním divem světa. Ačkoliv se o těchto vodopádech ve škole neučí a moc nemluví, tak se jedná o místo, které je zcela unikání a převyšuje ostatní, mnohdy známější vodopády. Proto pokud plánujete návštěvu Jižní Ameriky, tak by vodopády Iguazů neměly chybět ve vašem itineráři.
Pro návštěvu vodopádů je dobré si vyhradit celé dva dny, případně tři pro celou oblast. V několika dalších odstavcích se pokusím shrnout zkušenosti a tipy jak ušetřit, co vidět a jak si odnést co nejvíce z návštěvy vodopádů. Sami jsme věnovali vodopádům dva dny, a jak sami brzy zjistíte, tak jeden den navíc bychom ještě ocenili, ne ani tak kvůli vodopádům, jako kvůli dalším věcem, které se nachází na tak jedinečném místě.
Pohled na vodopády Iguazú z Argentinské strany podél upper trail
Letenky k vodopádům jsme kupovali pár týdnů v předstihu, stejně tak i ubytování v hostelu. Hned na úvod je dobré zmínit, že k vodopádům se dostanete jak z Brazílie, tak i z Argentiny. Ve výsledku buď budete bydlet v Puerto Iguazú, které je na Argentinské straně nebo v Brazílii ve městě Foz do Iguacú. Jelikož jsme navštívili obě země, sepsané zkušenosti se vám budou hodit, ať už zvolíte jakoukoliv cestu. My jsme si vybrali Brazilskou stranu, a jelikož jsme zrovna letěli v sezoně a ještě z karnevalu v Rio de Janeiro, tak nám letenka stála o pár tisíc korun víc a docela jsme se proletěli.
Krátká lávka přes část řeky s výhledem na vodopády a na Ďáblův chřtán z Brazilské strany.
Letenky k vodopádům seženete přes většinu leteckých srovnávačů a jejich ceny jsou ve směs podobné. Co se týče bydlení, tak to už může být složitější. My jsme se rozhodli pro Che Lagarto Hostel, který najdete všude po Brazílii, a kvalitou se přibližuje úrovni hotelu. Popravdě si myslím, že se jedná o nejlepší variantu s ohledem na cenu, lokalitu a podmínky bydlení. Dvojlůžkové pokoje jsme si zarezervovali přes HostelBookers.com a jejich cena byla tak nízká (780 Kč na tři noci pro jednu osobu), až jsme tomu nevěřili a mysleli si, že někde musí být chyba. Nakonec všechno proběhlo hladce a za pár korun jsme bydleli v pokojích, které by kdejaký hotel záviděl. V ceně navíc byla i snídaně a na recepci nebyl problém se domluvit anglicky, což po pár dnech v Brazílii opravdu oceníte.
Výhled z Brazilské části na Argentinskou, kterou odděluje řeka Iguacú.
První den jsme přiletěli skoro až o půlnoci na letiště, a ačkoliv jsme se dočetli, že z letiště jezdí pravidelně autobus do města, tak jsme raději vzali taxíka za 50 realů, abychom nečekali věčnost a druhý den byli čerství na vodopády. Pokud přiletíte v rozumnou dobu, tak se klidně můžete svézt autobusem. Jedna jízda vám vyjde na 3.40 a zjistíte, jak se druhý den dostanete levně k Brazilským vodopádům. Autobus totiž jezdí směr město Foz do Iguacú, letiště a vodopády cca každých půl hodiny. Navíc Che Lagarto Hostel je max. pět minut chůzí od konečné zastávky autobusu ve Foz do Iguacú.
Brazilská strana
Po té co jsme se druhý den v klidu nasnídali, tak jsme vyrazili směr vodopády na Brazilskou stranu. Na cestu si stačí vzít nejlépe vodotěsný foťák a pláštěnku. Ještě pár hodin zpátky nám říkali, že v pátek i v sobotu bude pršet a máme se na to připravit. Nakonec počasí vyšlo krásně a víc svítilo sluníčko, než pršelo, takže předpověď počasí berte s velkou rezervou, jako obecně v celé Brazílii. Vstup k vodopádům vyšel na 62 reálů, a jelikož brazilská strana nabízí pouze jednu hlavní stezku (trail), tak vám stačí pár hodin k tom, abyste prošli vše nejdůležitější. Můžete si dále zaplatit jízdu na člunu až k vodopádům, což určitě doporučuji. My osobně jsme se rozhodli pro návštěvu ptačí zoo pár desítek metrů od vstupu do parku a jízdu na člunu jsme si zaplatili až na Argentinské straně, která byla rovněž úžasná, možná i lepší, ale bohužel nemůžu objektivně porovnávat.
Všude přítomní nosálci v čele s hlavním vedoucím patřící neodmyslitelně k hlavním atrakcím vodopádů Iguazú.
Pokud máte rádi zvířata, tak je dosti možné, že budete vzpomínat více na místní nosály, než na samotné vodopády. Jak sami po chvíli zjistíte, tak nosály potkáte téměř všude. Nejvíc vás překvapí, když si na chvíli sednete venku u restaurace a uvidíte nosálce v akci. Za dva dni snad okradli tři turisty o jídlo, které si zrovna koupili nebo se rozhodli ho sníst na lavičce. Nosálec k vám nenápadně přijde, jako že nic, a šup, než si stačíte uvědomit, co se děje, tak už utíká v hubě s vaším jídlem společně s partou dalších nosálců. Kromě těchto mazaných tvorů můžete v parku vidět plno jiný zvířat, jako pumy, kapybary či opičky. My jsme měli štěstí a potkali opičky, jinak šance že uvidíte pumu, je asi tak velká, jako vyhrát jackpot, takže nemusíte mít strach.
Desítky ara papoušků vás pohltí v místní ptačí zoo, kde si můžete potěžkat a zdarma vyfotit s arou na ruce.
Jak už jsem psal, tak místo člunu jsme navštívili místní ptačí zoo. Pokud máte rádi ptáky, hlavně ara papoušky a tukany, tak si tohle místo nesmíte nechat ujít. Ačkoliv při vstupu na první pohled možná budete litovat peněz, tak ve chvíli, kdy půjdete dál, tak vás čeká ohromný zážitek. Nad hlavou a kolem vás budou létat tukani a desítky ara papoušků. Uslyšíte opravdový hlas divočiny.
Argentinská strana
Třetí den jsme se rozhodli pro Argentinskou stranu, jelikož jsme slyšeli, že je mnohem hezčí a úžasnější. Jak sami zjistíte, tak se nedá než souhlasit. Argentinská strana vodopádů nabízí tři stezky a dostanete se jak pod vodopády (lower trail), tak přímo nad vodopády (upper trail), a až k samotnému ďáblovu chřtánu (Devil's Throat). Mít pouze jeden den, tak bych osobně volil argentinskou stranu, jelikož nabízí mnohem více. Naopak pokud máte dva dni, tak je možná lepší vidět první brazilskou stranu, jelikož budete prvně ohromeni a následně argentinská strana vás už pouze mile překvapí. Opačně by brazilská strana mohla působit nudněji a být zklamáním, což by byla škoda.
Fascinující a nezkrotná příroda, které vás doslova pohltí.
Pokud přemýšlíte, že byste mohli stihnout obě strany v jeden den, tak ač se to nemusí zdát, tak dostat se z jedné strany na druhou není vůbec jednoduché a může to být nemalý oříšek pro lidi, kteří nechtějí utratit balík za taxík. Pokud ovšem neumíte španělsky nebo portugalsky, jako uměla moje sestra, tak si připlaťte za taxík a ušetřete si velké množství starostí. Pokud ovšem chcete ušetřit a něco zažít, tak čtěte dál, případně přeskočte tento odstavec. Z autobusáku nebo hned naproti hostelu nastupte do autobusu, který jede do argentinského města Puerto Iguazú. Za lístek zaplatíte standardní cenu a navíc dostanete lísteček od řidiče, ten si ponechte, jelikož na brazilských hranicích vás autobus vysadí a odjede. Mezi tím si necháte dát razítko do pasu a počkáte na nový autobus, který vás sveze tentokrát na hranice s Argentinou. Bohužel tam budete muset vystoupit znova a dát si nové razítko do pasu. Naštěstí tentokrát autobus na vás čeká, ale co jsme zjistili od řidiče autobusu, tak autobus z města Puerto Iguazú do národního parku nestojí standardně pár reálů, ale 14 reálů pro jednoho. Tudíž nám řidič poradil, ať si vezmeme na zbytek cesty z hranic taxíka přímo do parku. Taxík nám stál 50 reálů, takže pokud jedete ve čtyřech, tak se vám dokonce vyplatí. Mimochodem: Pokud vás napadne jít pěšky mezi hranicemi, cca 3km, tak nám bylo řečeno, že se tam často přepadává, ať to neděláme, tak jsme raději čekali u celnice na další autobus.
Jakmile jsme dorazili ke vstupu do parku, jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že argentinská strana stojí víc než brazilská a že v Argentině obecně všechno stálo víc. Jelikož se nedá platit kartou na pokladně, tak vám nezbyde, než si rozměnit peníze nebo si vybrat pesa z bankomatu. Jízda na člunu naštěstí už jde platit kartou. Jak jsme vešli do parku, tak jsme si hned zaplatili velkou jízdu člunem, kde byla i jízda pralesem s komentářem. Popravdě, za poloviční cenu můžete přeskočit jízdu džunglí a zas o tolik nepřijdete. Člun vás vysadí přímo u lower trail, odkud můžete jít na upper trail a potom vláčkem ke chřtánu. Někde jsem četl, že když vyrazíte brzy ráno, je lepší začít s lower a upper trail, jelikož všichni ostatní míří ihned ke chřtánu, takže se budete méně tlačit a víc si to všechno užijete. Výhoda je, že v hostelu vám udělají snídaní opravdu brzo ráno, takže stihnete i otvíračku parku, což nebyl úplně náš případ, ale taxíkem by to určitě šlo.
Cestu k Ďáblovu chřtánu si můžete zkrátit a zpříjemnit jízdou vláčkem v rámci vašeho vstupného do parku.
Na cestu zpátky jsme vzali taxíka až k hranicím, tentokrát za 60 reálů, jelikož taxikáři to měli dobře vypočítané a věděli, že autobusem se tam dostaneme ve čtyřech minimálně za 56. U hranic s Argentinou jsme znovu zvolili cestu autobusem a svezli se k brazilským hranicím, kde jsme vyplnili vstupní bílí papír a dále čekali přes hodinu, jelikož jsme zjistili, že tímto směrem jezdí více autobusových společností a my jsme zrovna měli lístek od společnosti, která jezdí méně frekventovaně. Jelikož jsme ale už nikam nespěchali, tak nám to bylo vcelku jedno a nový lístek jsme si nekupovali.
Návštěva Itaipú a Paraguaye
Možná se ptáte k čemu víc dní než dva? Možná o tom nevíte, ale kousek od města na druhou stranu od vodopádu je druhá největší vodní elektrárna na světě Itaipú, v době své stavby první na světě. Když už jste takový kousek, tak by byla škoda takovou stavbu nevidět na vlastní oči. Se sestrou jsme se nechali svést k elektrárně ještě ten večer na skútru a zaplatili si večerní prohlídku. Díky prohlídce jsme viděli barevné osvícení elektrárny, které bylo velmi pěkné, ale bohužel už vás večer nepustí dovnitř elektrárny a tudíž toho uvidíte pravděpodobně méně než ve standardní prohlídce přes den.
Večerní prohlídka a barevné osvětlení druhé největší vodní elektrárny na světě Itaipú.
Jakmile se podíváte na mapu či dorazíte přímo do města Foz do Iguacú, zjistíte, že přes řeku, hned co byste kamenem dohodili, je Paraguay. Stačí projít ve městě most a ocitnete se v kompletně jiné zemi. Bylo nám řečeno, že jediný důvod, proč lidé jezdí do Paraguaye, je kvůli levným nákupům. Jelikož obchody zavírají velmi brzo, tak určitě návštěvu města nestihnete v jeden den s vodopády, ačkoliv obchody by měly být hned za mostem. Bohužel jelikož jsme odlétali brzo ráno, už jsme návštěvu Paraguaye nestačili. Celkově samotná cesta letadlem k vodopádům Iguazu je časově náročná a proto, když už se pro takovou cestu rozhodnete, tak si ideálně vyhraďte tři dny, ať toho vidíte co nejvíce a případně máte jeden extra den pro okolní aktivity.
Pevně doufám, že jste se v článku dozvěděli vše podstatné, co jste chtěli, a článek vám poskytl plno užitečných tipů a rad, jak strávit dovolenou na tak unikátním místě jako jsou vodopády Iguazu. Pokud jsem si omylem něco nechal pro sebe, tak mi napište a já rád informace zpětně doplním. V případě, že se vám článek líbí, tak budu rád za jeho sdílení dál, případně pokud se podělíte o svůj názor či zkušenosti zde nebo rozšíříte Národní park Iguazú o nové cíle a poznatky. Na závěr už jenom popřát šťastnou cestu, pěkně počasí a plno skvělých zážitků.
Komentáře k článku
Vlož komentář