Japonsko po 10 letech - zklamání a málo exotiky

Japonsko jsem jako turista navštívila již třikrát. Naposledy s odstupem deseti let na Vánoce a Nový rok 2014/15. Podle mého názoru se země za těch deset let velmi změnila. Posuďte sami a dočtěte se informace, které se překvapivě nedozvíte v průvodcích do Japonska.

Po svém posledním pobytu musím říci, že mě Japonsko zklamalo, za těch deset let od mé poslední návštěvy se docela zmodernizovalo a už tam nebylo toho pro nás moc exotického. Dříve jsem se všemu divila, vše se mi líbilo, ale nyní jsem si všimla, jak je Japonsko monotónní a poměrně ponuré.

Japonská města a domácnosti

Veškeré vedení se vede nad zemí a tak mezi jednotlivými domy je halda drátů a samé tyče, aby bylo na co ty dráty upevnit. Ze záplavy domů občas trčí nějaké lesem porostlé hory, a na těch horách se opět tyčí nějaké tyče.

Jak je Japonsko přelidněné, tak se téměř vůbec nevyjede ze zástavby, a to ani na sto a více kilometrovém úseku. Na druhou stranu je Japonsko, nebo alespoň hustě obydlené ostrovy, tak monotónní, že není třeba ho procestovat celé. Stačí pobýt v Tokiu či Osace cca. 10 dní, projet nejbližší okolí, a člověk vidí vše, co v Japonsku je. Například, v celém Japonsku je 13 hradů, jen v okolí Osaky jsme viděli téměř polovinu z nich, a to jsou si všechny docela podobné. Podle siluety nelze hrady od sebe rozeznat, jak je tomu u nás, navíc jsou hrady vevnitř doslova prázdné. 

Ulice v centru Kjóta

Naposledy jsme byli z významných měst v Kjotu a Osace. Osaka je moderní, kromě hradu v ní nic není, ale je čistá, plná výškových domů a každý dům má prakticky jinou barvu.  V Osace nejsou dráty, takže je hezká. Kjoto je historické, nachází se v něm několik památek UNESCO. Bohužel je ale plné drátů a tyčí, je z tradičních tmavých domků a úzkých uliček, takže působí docela depresivně.

Za těch 10 let, co jsem tam nebyla, se všude zavedlo vstupné, není sice ve srovnání s EU vysoké, téměř všude, ať se jedná o cokoliv, se platí 100 Kč, ale dříve se přece nějaké kláštery a muzea daly navštívit zdarma. Ještě, že jsou si všechny kláštery a hrady velmi podobné. WC je stále všude bezplatné.

Dále v Japonsku nemají ústřední topení a v zimě se zahřívají mnoha zahřívadly. Japonci mají dokonce i vytápěné prkénko na záchod, ale spí pod třemi peřinami, což je vysilující. Mají tolik různých zahřívadel, v každé místnosti několik, že mi přijde levnější a praktičtější, kdyby si zavedli ústřední topení.

Sushi restaurace

V Japonsku neexistují odpadkové koše, je úplné umění někam vyhodit odpadky. Jediné koše jsou vedle automatů na limonádu, ale ty jsou jen pro plechovky. Ani v domácnostech nejsou popelnice. Rodina, u níž jsme bydleli, měla v kuchyni několik pytlů na odpadky, ale jaksi jsme nezjistili, kdy a kam je vynášejí. Pro nás bylo vždy stresující vyhodit někam odpadek, nakonec jsme je házeli do košů na plechovky. Ovšem všude tu je čisto, odpadky se nikde neválí.

Japonská kultura, tradice a svátky

Velkým svátkem je v Japonsku Nový rok, je to rodinný svátek, jako u nás Vánoce. Silvestr se nijak neslaví. Za to prvních 3-5 dní v Novém roce se chodí hromadně do buddhistických klášterů prosit za šťastný Nový rok. Bydleli jsme kousek od jednoho z nejvýznamnějších klášterů na Honšú a opravdu, celé první 4 dny v lednu tu byly nonstop prvomájové průvody lidí, i v noci. Hlavní svatyně byla vyzdobena lahvemi saké, piva a vína. Stály se tu fronty na modlení, jedno kázání za druhým a u všech oltáříků se stály fronty, aby lidé mohli vzdát bohyni rýže hold. Modlitby v buddhistických svatyních v Japonsku jsou velmi prosté, když se chci pomodlit, tak do kasičky na oltáři nejdříve hodím pár mincí. Asi by bez peněz nebyla modlitba vyslyšena, přesně to, proti čemu v Evropě bojovali už Hus a Luther.

Kláštery v Japonsku, to je vůbec čistička peněženky, nejdříve vstupné, to ale ne do všech klášterů, pak pár mincí do každého oltáře, kterých je v jednom klášteře i 20. Pak si koupit prkénko, na které se napíše přání a to se vyvěsí na místo k tomu určené. Dále je třeba si koupit svaté talismany, jeden pro štěstí, druhý pro peníze, třetí pro zdraví, čtvrtý pro... atd. Nakonec je třeba nechat si napsat něco svatého do památníku, za úplatu samozřejmě.

Před deseti lety se Japonci o státních svátcích oblékali do tradičních kimon a vyráželi tak do klášterů či na procházky do parků. Nyní po deseti letech jsem v kimonu viděla minimum lidí, ale také jednoho psa.

Japonská přeprava

V Japonsku je perfektní vlaková doprava, vlaky tu jezdí na všech tratích ve frekvenci 10 - 15 minut a to včetně dálkových šinkansenů na trati Tokio – Hirošima. Při svém třetím pobytu jsem jela šinkansenem poprvé, ale že by to bylo něco extra, to ne. Zkrátka rychlovlak, téměř jak Pendolino, jen v něm více zaléhají uši a dělá hluk jako letadlo. Ovšem určitě to je zážitek pro železniční nadšence. Pokud nesněží, tak vlaky nemají zpoždění, jen trochu zasněží, tak jsou najednou hodinová zpoždění. Všechny vlaky jsou vždy vytíženy, tady by neprošlo rušení spojů, jako je tomu u nás.

Šinkanzen 2. třída

V Japonsku je přezaměstnanost, u jednoho pultu 3 m dlouhého stojí 3 prodavačky, u nás by jedna musela zvládnout 2-3 takové pulty. V každém rohu veřejných budov stojí hosteska, co se návštěvníkům uklání, na každém nádraží je najednou minimálně 5 zaměstnanců, zastávky bez personálu, jak je tomu u nás, v Japonsku neexistují. Všude, ve všech veřejných budovách jsou informační přepážky, kde vždy jsou minimálně dvě hostesky, v obchodních domech jsou takové přepážky na každém patře.

Obchody, kultura obalů a automatů

Za těch 10 let vzniklo v Japonsku poměrně dost samoobsluh, před deseti lety jsme nenarazily ani na jednu. Potraviny se prodávaly zásadně u lahůdkářských stánků v obchodních domech a byly vždy dárkově baleny. To se ovšem nezměnilo. Jen přibyly ty samoobsluhy, což je také výhodou, protože tak potraviny zlevnily.

Kjoto - prodejna sladkostí

Japonci milují obaly, což je patrné právě v potravinách. Neprodávají pouze balíčky sušenek, nýbrž každá sušenka je balena zvlášť a balíček se ještě dárkově zabalí. Vrcholem je, že se leckde prodávají potraviny již dárkově zabalené, jen je rozbalen jeden ukázkový exemplář. Vůbec nemám chuť kupovat něco, o čemž nevím, co kupuji. S množstvím obalů vzniká množství odpadu, ale kam ho dávají, mi je záhadou.

Půllitru limonády z automatu stojí 30 Kč. Plechovková horká káva cca 25 Kč. V automatech se tu prodávají i horká jídla, jízdenky, vstupenky a ještě mnoho věcí, které by našince ani nenapadlo prodávat v automatu.

V Japonsku se také na jednu stranu dbá velmi na hygienu, na druhou stranu jsou občas vůči hygieně nepozorní. Ručník se používá jen jednou, potraviny jsou v několikanásobném balení. Ale ochutnávky nechají v potravinách celý den nepřikryté a chodí kolem nich tisíce lidí. Nebo na trhu mají u stánku koš na použité kelímky a vedle něho je stejná nepřikrytá nádoba se svařeným saké. Vůbec jim nevadí, že si někdo nádoby může splést a hodit odpadek do saké.

Kjoto, prodejní automaty v areálu chrámu

Japonská televize je plná reklam a prapodivných estrád. Japonci se na ni rádi dívají, ale já jsem v televizi za celé 2 týdny neviděla nic inteligentního. Přímo mě bolelo se na ni dívat.

Japonsko už pro nás není tak drahé

Cenová hladina za těch 10 let v Japonsku výrazně klesla, nebo spíše u nás výrazně stoupla. Ještě 10 let a bude u nás dráž než v Japonsku. Ve srovnání s Finskem, Vídní či Londýnem je Japonsko levné. Za to, co stála v Londýně jedna noc v noclehárně, bych měla v Japonsku 2 noci v jednolůžkovém pokoji. Vstupné je oproti Londýnu či Vídni také nízké, jídlo se v obchodech či vývařovnách dá sehnat již za 100 - 150 Kč.  Drahá je sice meziměstská doprava, ale pro cizince se nabízí mnoho regionálních jízdenek, jejichž ceny jsou pak nižší než třeba v Německu. Takže bych řekla, že cenově je Japonsko na úrovni tak Německa, nikoliv Skandinávie či Rakouska. Dokonce pro mě bylo překvapením, že i Budapešť je, co se týče cen vstupného, MHD a jídla v centru města, dražší než Osaka, či Kjóto.